Zmije

Andrzej Sapkowski - Zmija

Sapkowski bude asi pro většinu lidí na vždy spojen s charismatickou bělovlasou postavou Geralta (kromě mizerných seriálů také i hrdiny velmi slušných počítačových her) a tím pádem i s klasickou fantasy, kde hlavní roli odehrává magie a meč  v čistě fiktivním prostředí. Ale jak dokázal ve svém cyklu o husitských válkách, ani mírně jiné pojetí fantasy mu není cizí. A jak skutečný znalec ví, například díky sbírce jeho povídek, psát umí i v úplně jiných kulisách. Například de facto úplně moderních či dokonce mírně futuristických, viz. příběh z kráteru. Dnešní dobu, i když s doplněním o několik perfektně zvládnutých výletů do minulosti, popisuje i jeho nejnovější dílo, jakým je Zmije. Sovětská válka v Afghánistánu je totiž téměř aktualita, zvláště pokud si vezmeme, na kolik prostupuje do nynějška (a dojde tam i Zmije). Dílo přes veškerou realističnost popisů událostí je stále fantasy. Stále je zde to ono tajemno, které tento žánr vytváří. Ale zároveň se čtenář může podívat i do velmi realistického pohledu na válečné události a na jejich dopad na lidi - a to nejen na civily, ale i na vojáky. Kniha je opravdu výtečná (autorova hra s jazykem literárního díla je jedním z důvodů, proč Andrzej Sapkowski není jeden ze stovek masově čtených a zapomínaných fantasy autorů, ale patří k nejvýznamnějším osobnostem žánru), jediné co možná části lidí bude vadit, je přece jen to, že je na román možná trochu moc krátká.

Postřižiny

Bohumil Hrabal -  Postřižiny

Novela Postřižiny patří mezi jedno z nejznámějších děl jednoho z našich nejlepších spisovatelů, jakým rozhodně Bohumil Hrabal je. I když samozřejmě není to díky tomu, že by se lidé vrhli jako blázen na knihy, ale díky filmu, který tuto skvělou novelu přiblížil i nečtenářům. Bůh zaplaň i za to, zvláště i proto, že film je opravdu výtečně natočený a role Pepina Hanzlíka je naprosto geniální. Co se týká knihy, tak jde o návrat autora do mládí, do pivovaru. Svět je pozorován očima matky a spíše než o děj, jde o jakýsi sled různých více či méně poetických situací. Kniha je mnohem více o pocitech než o ději, což většinou při první četbě bývá pro část čtenářů problém. Jenže pak přijde četba druhá a třetí a další a člověku je najednou jasné, že přeci nějaký přímočarý děj by tady byl zbytečností. Od obrazu také nevyžadujeme aby se pohyboval, těšíme se barvami a světem viděným okem malíře. A tady se můžeme těšit slovy a spisovatelovými vzpomínkami.

Hegemonův stín

Orson Scott Card -  Hegemonův stín

Hegemonův stín je další výtečné pokračování enderovské ságy. Jde o přímé pokračování dílu Enderův stín. Ender je nyní "odsunut" do role jakéhosi kultovního objektu, který je uctíván nejen celým světem, ale hlavně jeho týmem dětí z Bitevní školy. Hlavním hrdinou je malý Fazolek (konec konců, právě z jeho příběhu vychází toto pokračování), ale také například Petra a významnou roli odehrávají i další malí géniové. Včetně dvou takových zvláštnějších, které by se dalo nazvat pokřivenými génii. Jedná se o Enderova bratra Petra a hlavně se do děje vrací i noční můra Fazolkova dětství - Achilles Flanders. V tomto díle se čtenář může seznámit s autorovou vizí budoucnosti, jak se asi zachová sjednocené lidstvo ve chvíli, kdy sjednocující nebezpečí pomine. A také se zde rozvíjí vize, jak by asi mohl fungovat svět a možná i jakýsi obecný politický řád. Kniha ale není nějakou politologickou studií. Jde o naprosto výtečně napsané dynamické dílo, které se čte jedním dechem. A chce se číst dál, protože překvapení která přijdou sice spoustu věcí vysvětlí, ale nové další záhady nastíní. Například co čeká Fazolka ?

Paní jezera

Andrzej Sapkowski - Pani jeziora

Paní jezera je pátý a poslední díl epické ságy o zaklínači Geraltovi a malé Ciri. Čtenář se dozví vše, co bylo v předchozích dílech nakousnuto, zjistí i několik velmi překvapivých faktů a pokud má někdo rád knihy, kde vše nekončí "a milovali se šťastně až do smrti", tak bude naprosto nadšen. Paní jezera také ukáže čtenáři autorův úhel pohledu na spoustu problémů, jaké jsou spojené i s naším světem. Jako je například touha po moci, rasové konflikty, stupidita davu a mnohé jiné. Politická řešení a pružnost, kterou velké postavy ve jménu velké politiky dokážou udělat, také jako by z oka vypadla mnohým událostem, které tak dobře známe. Při tom není v autorově přístupu nic mentorského. Je to spíše hořké povzdechnutí nad realitou, která prostě nebyla, není a asi nikdy nebude jen tak krásná a růžovoučká. Kniha rozhodně velmi dobře uzavře ságu, ale zároveň neznemožňuje autorovi napsat různá přirozená "pokračování." Přesněji postavy z této knihy mohou žít dále v nějakém dalším příběhu. Možná se ho někdy dočkáme.