Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci

Terry Pratchett - The Amazing Maurice and his Educated Rodents

Ačkoliv je tato knížka vlastně ze zeměplošské série, čtenář to může zjistit jen z několika málo náznaků, které se v ní objeví. A vlastně může být i z alternativního vesmíru, kde prostě pár věcí je podobných jako na tom zvláštním světě, který putuje všehomírem na hřbetě obrovské želvy. Ale to, že se tam nepotuluje Mrakoplaš či Elánius nebrumlá nad hloupostí tohoto světa doprovázen zamračeným pohledem Bábi Zlopočasné vůbec není na škodu. Knížka se čte skvěle a má stejnou dávku typického pratchettovského humoru, jako jeho jiná díla. Hlavními hrdiny jsou nyní inteligetní hlodavci doprovázení, no řekněme nepříliš inteligentním chlapcem, ale také velmi inteligentní kočičkou. Teda vlastně ne rozmilou kočičkou, ale naprosto typickým kocourem, spíše střešního typu, se vším co k tomu patří (kdo neví o co jde a kočky nemá, ať si přečte třebas Nefalšovanou kočku od stejného autora). Tato skupinka v různých variantách prožívá příběh klasického krysaře, ale co se přesně bude dít a také jak ten děj dopadne, to si raději přečtěte. Opravdu to stojí za to.

Obsluhoval jsem anglického krále

Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

Podle mínění mnohých lidí jde možná o nejlepší dílo Bohumila Hrabala. Faktem je, že Obsluhoval jsem anglického krále je výtečná kniha (a pro toho kdo si ji přečte tak i najednou relativně slabý film - kdo ji nepřečetl, může mít o filmu jiný názor). Jde o fascinující knihu, ve které hlavní hrdina jde za tím svým snem. Je to čistě materialistická touha dostat se společensky výše, nahromadit co nejvíce majetku. Peníze a peníze a ještě peníze, ideálem je rozkládat či oblepovat bankovkami vše co se dá. Krůček po krůčku se to hlavnímu hrdinovi daří, mezi tím začne nastupovat nacismus, s ním se objeví životní láska. A ejhle, první nástup mezi vybrané. Jenže najednou se ukazuje, že mezi "nejlepší" prostě nejde jen tak lehce zapadnout. Může být člověk trpěn, ale nemůže být jedním z nich. A stejný případ se opakuje i po válce a také po Vítězném únoru. Na konec autor pochopí, že život je prostě nutno žít jinak, spíše po svém než podle jiných. Dílo je to výtečné, nejen z důvodu velmi dobře vypracovaného děje a mnoha filosofických odkazů, ale hlavně díky krásnému literárnímu stylu. Tady je teprve vidět jak čeština dokáže být krásná a co vše je možno učinit s větami. Dílo nemohlo oficiálně vyjít před rokem 1989.

Španělská krev

Raymond Chandler - Spanish Blood

Mistr detektivek je v knize Španělská krev ve své dokonalé formě. Titulní povídka vznikla v roce 1935. Autor zase čtenáře přenáší do světa ponurých ulic a temných barů v Los Angeles, kde zkorumpovaná a zkažená policie a gangsteři jsou každodenní samozřejmostí. Čtenář má tady možnost odkrývat, situaci, jaká nastala poté, co několik měsíců před volbami byl zastřelen významný politik. Policista, který případ vyšetřuje je z nenadání odvolán, ale něco mu nedá a on v pátrání pokračuje, tentokrát na vlastní pěst ... Pokud čekáte Marlowa, nedočkáte se (je jaksi o něco mladší než tento příběh), pokud čekáte velmi dobré a napínavé čtení, tak máte ho podle rychlosti čtení i na několik večerů zaručené.

Zimoděj

Terry Pratchett - Wintersmith

Tonička Bolavá je kabrňák. Jak jinak je možné označit někoho, kdo v devíti letech dokáže vyrazit na Královnu víl jen s pánví a ještě navíc ji porazit. Kdo jiný než kabrňák by dokázal porazit v jedenácti mocné zlo, které se snaží ovládat cizí těla. No a hlavně, jen taková osoba by byla schopna získat respekt samotné Bábi Zlopočasné. Jenže i velmi schopní dokážou dělat chyby. Možná i proto, že tento kabrňák je přeci jen stále dítě, schopné, dokonalé, ale dítě, a děti občas rádi strčí ruku do ohně, aby vyzkoušely jestli se spálí nebo jaké to je, když se spálí. A spálit se můžete i mrazem, protože malý nevinný tanec s samotnou Zimou, to jsou setsakra velké problémy. Třetí díl z podsérie o Toničce Bolavé je již o něco vážnější než dvě předchozí části, ale je to dané i tím, že prostě hlavní hrdinka není třicet let stále stejně stará jako například Simpsonovi. Vývoj je přirozený a výrazně je to vidět i na knížce. To že pan Pratchett již docela dost filosofuje, to je již delší dobu známo, nyní to stále nevadí, jen to mile doplňuje celou knihu.

Kedrigern a hlas pro princeznu

John Morressy - A voice for princess

Příběhy o Kedrigernovi, to je jedna ze známějších a zábavnějších fantasy sérií u nás. S Pratchettem to srovnávat nejde, ne že by to bylo horší, či méně zábavné, ale humor této knihy je trošku jiný. Podle reakcí by se to dalo popsat asi tak, že u Pratchetta člověk padá ze židle válejíce se smíchy po zemi a u Kedrigerna mu lehce zlomyslný úsměv a neustálé cukání koutků nemizí ze tváře. Jestli už někde je podobnost těchto dvou autorů, tak spíše u nejčerstvějších děl ze série Zeměplochy, kde autor nebývá až tak přímočarý. A o čem tento Kedrigern vlastně je ? Specialista na odeklínací magii se naštve na své kolegy, protože podle jeho názoru se začínají nesmyslně a zbytečně zaplétat s alchymisty, což je pro něj synonymum pro slova podvodník či šizuňk. A při cestě domů narazí na kouzelnou žabku, která je ... Princeznou. A o hledání hlasu pro tuto zelenou krásku je právě tento Kedrigernův příběh, kterým vůbec příběhy o celkem mladém (ale ne dětském, čarodějové jsou dlohouhověcí) sympatickém čaroději začaly.

Krev elfů

Andrzej Sapkowski - Krew elfow

Andrzej Sapkowski se stal jistým středoevropským (a nejenom) fenoménem. Když vydal svou první povídku o bělovlasém zaklínači, pravděpodobně vůbec netušil, kam celá záležitost až dojde. Stal se mezi spisovateli fantasy v Polsku naprostou jedničkou (i když je tam více perfektních autorů v tomto žánru - například u nás také vydávaní Piekara či Pilipiuk) a čtenáři netrpělivě čekali, kdy co vydá. Na román museli počkat ale až osm let - přesněji na první díl románu, protože na jeho dokončení čekali další pětiletku. V povídkách bylo mnoho věcí naznačeno, mnoho ze světa popsáno, ale většinou šlo vlastně jen o jednodušší zápletky, které se zvláště v počátcích opíraly o nějakou pohádku či klasický příběh. Román to už je velkolepé dílo, které vykresluje celý Geraltův svět a pohyb malých lidiček ve vírech obrovských politicko vojenských sporů. A určitě se v tom světě čtenář nebude cítit úplně cize, spousta prvků tam vypadá tak, jako by vypadla z oka naší malé ušmudlané zemičce. Dílko je nepředstavitelně čtivé a kdo přečetl pár povídek od Sapkovského, ten si Krev Elfů musí také přečíst. Jinak opravdu o hodně přijde.

Mort

Terry Pratchett - Mort

Co s chlapcem, který nic neumí, všecko kazí a je k tomu neustále zadumaný a přemýšlí o všem možném jen ne o praktických věcech ? Potřebuje jít do učení, ale nikdo si ho jako učně moc neumí představit. Je tu ale jedna výjimka a tou je Smrť (ano není to překlep, pokud jste nečetli romány pana Pratchetta, Smrt má své vtělení, které se jmenuje Smrť), tomu by se nějaký učedník hodil. Co kdyby si chtěl dáchnout nebo, že by měl pro to nějaký úplně jiný důvod ? Mort je samozřejmě plně nabitý humorem, ale je to už jiný humor, než jaký se objevil v Barvě kouzel či Lehkém fantastičnu. Mort je vlastně také jakýmsi úvodem do jedné z jako by podsérií Pratchettovy Zeměplochy, neboť zde je možno hledat základ pro Zuzanu Stohelitskou, hrdinku několika dalších smrťovitých románů.

Nadace a říše

Isaac Asimov - Foundation and Empire

Nadace a říše je další částí Nadačního cyklu, který je ale jen vlastně dalším doplněním toho, co Isaac Asimov začal psát ve svých prvních příbězích o robotech. I když zrovna z tohoto dílu to asi není tak zřejmé. Nadace se postupně rozvíjí, obchoduje a začíná vytvářet základy nového silného maziplanetárního celku, který není svázán neduhy starého ale upadajícího impéria, jemuž geniální Seldon předpověděl jasný a nevyhnutelný pád. Jenže než upadne kolos, stále to chvíli trvá a i když stojí na hliněných nohou, tak stále může poničit mnoho ve svém okolí. Bude Nadace jedním z postižených při pádu a je vlastně pád nevyhnutelný ? Kromě odpovědi na tuto otázku se člověk také dozví, jestli Seldonovy výpočty byly přesné, je možné předpovídat bezchybně události na stovky let do předu. Je opravdu vše naprosto samozřejmé, a jestli není, tak co to může ovlivnit. A jestli může a je to logické, existuje nějaký záložní plán ? Přeci jen od Seldona se naivitu čekat asi nedá. Nadace a říše není nijak tlustá kniha, ale je zde cítit již dobře vypsaný rukopis Isaaca Asimova a kníha netrpí různými neobratnými bolístkami, na jaké lze narazit v autorově počáteční povídkové tvorbě.