Robohistorie I.

Isaac Asimov - The Complete Robot

Asimov proslul vynalezením svých práv robotiky, která jsou jednou z ukázek, jak literatura science fiction může ovlivňovat náš svět. Protože jím vymyšlená práva, či nějaká jejich mutace, se berou za takový nějaký obecný základ pro veškeré uvažování o robotech a jejich vývoji i mezi vědeckou komunitou. Sbírek o robotech od Asimova již v Česku vyšlo větší množství, každý fanda sci-fi pravděpodobně nějakou z takových povídek také již někdy četl. Robohistorie, přesněji tento první díl, je ucelenou porcí Asimovova díla, ve kterém se zabývá samozřejmě roboty, soubor vybral on sám a rozdělil ho do několika různých tématických celků. Ty ale dá se říci že spojuje tématika složitého vztahu, jaký může mezi člověkem a takovým trochu jiným strojem (a v některých případech vlastně už skoročlověkem) vznikat .

Farma zvířat

George Orwell - The Animal Farm

Farma zvířat je další kniha, která pomáhala bourat tzv. komunismus, stejně jako například román 1984 od stejného autora. Tahle kniha možná nebyla inspirací k boji, ale rozhodně dokázala mnohé potěšit tím, jak mnoho věcí bylo přeci tak přesně popsáno. A když si vezmete lidi, kteří jsou dneska v čele, tak ta přeměna pašíků na lidi není vyhrazena jen minulosti. Jde o to ovce, či vlastně ovčany dostatečně přesvědčit a už se tu skvěle hoduje a bečící stvoření stříhá a poráží přesně podle potřeb.

Farma zvířat má ale podobně jako 1984 určitý problém. Tím že jde o knihu symbol, tak ji většinou nikdo nemá odvahu za cokoliv kritizovat. Proto se píše o krásných metaforách a nepopiratelných kvalitách díla, jenže ty jsou hlavně z pohledu tzv. ideologického. Kdo si přečte Farmu zvířat s odstupem a bez povinného bití čelem o zem, zjistí, že je to bajka psaná až absurdně doslovně, že vlastně je to čtivo pro děti, které jsou vedeny za ručičku a opakováním dokola několika záležitostí ukazuje, chápete, chápete, tak pochopte, opravdu chci říci toto. Jinak krouží mezi lidmi mylný výklad této knihy. Spousta lidí má dojem, že tady pan Orwell předvídal určité události. Ve skutečnosti ale mu šlo o popis událostí minulých, neboli získání moci v Sovětském svazu a to že se podobný princip opakoval i v jiných zemích je záležitostí jen šíleného ducha minulého režimu.

Drákula

Bram Stoker - Dracula

Drákula je dnes naprostou klasikou, bohužel hlavně jako filmová podoba, je dokonce dost možné, že většina lidí ani netuší, že existuje naprosto klasická kniha, která byla předlohou k filmu a buď si myslí, že jde jen o nějaký scénář, či čekají nějaký bezvýznamný brak. Samozřejmě ctitelé pouze nejvznešenějších uměleckých děl určitě nyní jasné vykřiknou, ale vždyť Drákula samozřejmě že je brak, ale není to tak úplně pravda. V literatuře máme různé žánry, a v nich existují knížky lepší, horší, skvělé i naprosto beznadějné a porovnávat by se měly jen ve své kategorii. Zjednodušeně řečeno, kdyby někdo porovnával libovolné pohádky se sbírkou básní pana Herberta, tak ho bude mít každý normální člověk za pitomce. A tak to je i s horory, jejichž typickým představitelem román Drákula je. Porovnávejme ho s jinými díly tohoto typu a ne s hruškami a nebo žirafami a nebo Pythagorovou větou.

Drákula není jen tak nějakým jednoduchým románem, přišel, uviděl, vysál, zakolíkoval, odešel. Jde o na první pohled zvláštní změť deníkových zápisků, dopisů či kousků novin, kde člověk z různých útržků různých pohledů vytváří svůj vlastní obraz. Na dnešního čtenáře to může působit zvláštně a určitě originálně, jde však o styl, který byl v době psaní Drákuly docela obvyklý. Ale neubírá to na jeho přitažlivosti a dobrém zpracování, jaké pan Stoker čtenáři nabízí. K tomu přidejte dobro a zlo, milostný náboj a také dnes již sice nepříliš aktuální, ale přeci jen místopisné poučení a máte doplněný hrubý náčrt toho, jak přibližně román Drákula vypadá.

Na Větrné hůrce - Emily Bronte

Emily Bronte (Ellis Bell) - Wuthering Heights

Na Větrné hůrce je jednou z knih, jejíž hodnocení se prostě postupem času měnilo. Na začátku byl tento román hodnocen jako zbytečně brutální dílo (Emily Bronte ho vydala pod mužským pseudonymem) a postupem času se začalo uznávat celkové kvality knihy, a dnes jde naprosto jednoznačně o dílo, které patří mezi naprostou klasiku anglické literatury. Pokud někdo čeká od této knihy nějakou čisťounkou růžovou knihovnu, hezké dečky, srdíčka a polibečky, tak asi bude velmi zklamán. Na Větrné hůrce samozřejmě pojednává o lásce, a to o velmi silné lásce, ale kromě tohoto důležitého motivu je zde ještě důležitější část. A tou je naprosto mistrně vykreslovaný rozbor člověka, jeho pohnutek, důvodů jeho chování atd. A navíc pokud chce někdo poznat literárně popsané opravdu čisté zlo, bez takových nějakých pohádkových dodatků, tak knížka Na Větrné hůrce mu to rozhodně umožní.

Jméno růže

Umberto Eco - Il nome della rosa

Jméno růže je jedna z velkých knih světové literatury. Díky tomu se dočkala samozřejmě i filmové verze, která je bohužel v dnešních dobách asi výrazně známější než kniha (i když opravdu všechna čest, Jméno růže jako film, má také výborné kvality). Jenže tady je maličký problém. Vyšetřování vraždy či dokonce dalších vražd jasně svádělo a také svádí obecný obraz tohoto díla na obyčejnou detektivku. Dobře natočenou, ale zároveň to naznačuje divákovi, že nejde o víc než detektivku v zajímavém prostředí. Jméno růže ve skutečnosti má ale více vrstev. Také není divu, detektivek a to i historických opravdu existuje spousta, a asi něco tak jednoduchého, i kdyby bylo sebelépe napsané, by díru do světa neudělalo. Jméno růže má ale také několik dalších velmi důležitých úrovní, které čtenáře velmi obohatí. Na prvním místě je zde kvalitně popsána historie a problémy vztahu moci světské a duchovní, navíc zde také čtenář velmi dobře může zhloubit některé teologické problémy a porovnat si je se svým světonázorem či vůbec popřemýšlet nad jejich smysluplností no a na konec tato "jen detektivka" dokáže docela hezky rozvinout i úroveň romantickou. Jak na jednu knížku toho Jméno růže opravdu dokáže nabídnout hodně.

Dobrá znamení

Terry Pratchett, Neil Gaiman - Good Omens

Konec světa přijde v sobotu. V sobotu po večeři. A konec světa, to vůbec není nějaká sranda. Hořící moře, obrovské armády Nebes i Pekla, prostě čas a místo na kterém byste rozhodně nechtěli být. A to si uvědomí dokonce i agenti obou největších mocností (ne ne, žádní Američani a Sověti či něco podobného, jde o vyslance opravdu těch největších mocností, té hodné horní a té zlé dolní). Takže se rozhodnou zastavit čtyři jezdce, kteří Apokalypsu přinesou a také vyřešit problém s Antichristem. A tady se začínají problémy, protože Antichrist je jedenáctiletý klučina, který po nějaké zkáze světa vlastně taky vůbec netouží.

Na jednu stranu Dobrá znamení si asi nejvíc vychutnají ti čtenáři, co viděli například film Omen či nějaký z jeho klonů (a znají biblické téma Apokalypsy), ale to neznamená, že by pro zbylé byla kniha neuchopitelná, humor bude jasný každému, jen prostě pro část čtenářů tam bude ještě více vtípků nebo možná přesněji, vtípky budou ještě vypracovanější. Konec konců u knich pana Pratchetta je humor, zvláště takový ve více vrstvách, naprostou normou a ani Dobrá znamení v tomto nejsou výjimkou.

Tanec na hrobech

Mika Waltari - Tanssi yli hautojen

Pokud někdo zná Waltariho jen jako spisovatele, který popisuje starověk či středověk a pak možná napsal něco moderního co stejně nikdo nečte, tak ten bude zajisté velmi překvapen knihou Tanec na hrobech. A vůbec jí bude překvapena asi většina milovníků stylu Waltariho, protože tato kniha je prostě napsána trošku jinak. Ačkoliv je to stále příběh, kde jde o významnou mezinárodní událost (nezapomeňme, že autor je Fin, to že pro nás finská historie je asi španělská vesnice, ještě neznamená, že to významné není) mnohem důležitější je nyní romantická zápletka dvou hlavních hrdinů, dívky z drobné finské šlechty a mocného ruského cara. A rozhodně to nemá tentokrát ten tragikomický nádech, jaký se často objevuje u zamilovaných postav v Waltariho díle. Nenarazíte tady na tu slepotu na jedné straně a bezcharakternost na druhé ani nic podobného. Prostě láska a zároveň velké a složité hnutí lidské mysli. Rozhodně je Tanec na hrobech kniha, která stojí za přečtení.

Otec prasátek

Terry Pratchett - Hogfather

Tentokrát nás zeměplošské universum zavede do dětské představivosti. A pokud někdo by čekal, že v těch malých hlavičkách jsou jen samí plyšoví medvídci a růžoví koníci, tak se setsakra bude divit. Svět dětí bychom totiž měli brát jako celek, pokud dítku odnáší víla zoubek, tak kam ty zoubky pak poputují ? A jakpak to tam asi bude vypadat, když si člověk vezme miliardy zoubečků na hromádce. Stejně tak jako duchařské strašení rodičů či vychovatelů, by ve zhmotnělé podobě rozhodně nemuselo vypadat jako veselá průpovídečka. Useklé prsty, lidožravé skříně, bubáci čekající na každý váš neprozřetelný krok. Kombinací Zeměplochy a dětské fantasie nás tentokrát bude provádět Smrťova vnučka, která s pomocí pohrabáče dokáže vyřešit téměř všechny problémy a ty zas bude vytvářet "mírně" vyšinutý vrah Časnačaj, který plní zakázku Auditorů. A kdo je Otec prásátek ? No v tomto dílé zjistíte, že někdy nemá moc masa na sobě a rčení vyhublý na kost, byste měli brát opravdu doslovně. Ho, ho, ho.

1984

George Orwell - Nineteen Eighty-Four


O 1984 se velmi špatně píše, podobně jako například o Farmě zvířat. Obě tyto knihy, které vyšly z pera britského novináře a socialisty (na jeho levicovost, které se nikdy nezřekl, dokonce šel za levicový svět bojovat do Španělska) jsou kultovní a nekritizovatelnou záležitostí. Jenže u literatury krásné není důležitý jen obsah, ale také forma, a ta podle mého názoru je prostě slabá. Je to takové novinářské, osekaně napsané s osekanými postavami. Proroctví, které kniha 1984 přináší a které se dají napasovat nejen na režim minulý ale často i na spoustu událostí v dnešním tzv. demokratickém světě, se staly tak nekritizovatelnou ikonou, že se rozebírá záležitosti newspeaku a neustále vedený konflikt mocností a zamazávání historie, ale z čistě literárního hlediska tuto knihu málokdo rozebírá nebo bleskurychle přechází k vychvalování hodnot obsahových. Což i leccos o literární kvalitě 1984 naznačuje. Kdybych mírně přeháněl, takový pan Tyl je super osobností, a to jen pro to, že jeho jméno je za naší národní hymnou, to že to byl tvůrce tehdejšího totálního braku, který vlastně dnes už nikoho moc nezajímá už v obecném povědomí není.



Znamená to ale, že by se kniha 1984 neměla číst ? Rozhodně ne, protože ačkoliv forma je u literatury krásné, podle mého názoru velmi důležitá, stejně důležitý je i obsah. A ten je rozhodně velmi zajímavý a bude stále aktuální. Přečtěte a rozhlédněte se kolem sebe - nenechte si vnutit, že kniha je jen o minulosti (to by mimochodem naznačovalo paradoxně slabou kvalitu, protože velká literární díla musí být nadčasová) - vidíte Winstone?

Harry Potter a Relikvie Smrti

J. K. Rowlingová - Harry Potter and the Deathly Hallows

Po mnoha letech zmáhání došel osud Harryho Pottera do finále, blíží se jeho kouzelnická plnoletost a tím i čas kdy se ztrácí magická ochrana, která jeho osobě ulehčovala přežití. Temný pán Voldemort už dávno není jen tím někým, jehož jméno se nesmí vyslovovat. Je opravdu reálnou zlou silou, která touží po definitivním zničení Harryho Pottera. Jeden z největších a nejmocnějších ochránců mladého čaroděje, jakým byl ředitel školy v Bradavicích Brumbál, byl již v předchozím dílem zabit, jeden z Harryho profesorů, se kterým se mnoho let učil, neboli pan Snape je na zlé straně moci (právě on Brumbála zlikvidoval) a situace nevypadá rozhodně nijak optimisticky. Tento díl je ponurou bitvou dobra a zla, s několika velmi překvapivými zvraty (přinejmenším pro toho, kdo zvědavě nešmíroval dopředu, co a jak se stane či nečetl recenze hlupáků, kteří de facto největší překvápka jaká Relikvie Smrti přináší prozradili). Díl konečně vysvětlí také věci, které byly v předchozích částech Harryho Pottera nedpovězeny a také dokreslí kompletní obraz světa, ve kterém se mladý, vlastně již skoro dospělý, hrdina pohybuje.

Služebník boží

Jacek Piekara - Sluga Bozy

Jsou knihy, které se naprosto záhadně na našem relativně malém knižním trhu neuchytí. Čtenáři, ačkoliv měli vyhladovělí po nich skočit, je prostě nějak ignorují. Služebník boží je jedním z takových příkladů. Jde o první díl série, která si v Polsku vytvořila skoro stejně fanoušků jako například cyklus se Zaklínačem, který je velmi populární i u nás. Důvody proč Služebník boží neuspěl samozřejmě přesně známé nejsou. Můžeme se jen domnívat. Jednou možnou verzí je to, že část čtenářů fantasy nemůže zapomenout na otřesneho Conana, kterého pan Piekara vytvořil. Další verzí je, že čtenáři nevěděli o co jde a odpudila je obálka a hlavně název spojený s polským autorem. Všichni lidé vědí že Polsko je katolické a čtenáři fantasy k největším vyznavačům křesťanství nepatří spíše naopak a název a země původu mohla vyvolat dojem, že jde o nějakou náboženskou agitku.

A to je strašný omyl. Protože ovšem, hlavní hrdina je inkvizitor, ale za prvné čarodějnice a čarovníci a heretici, které pronásleduje nejsou nějací pomatenci, ale démoni nejvyššího sortu, ale co je důležitější, to křesťanství je takové nějaké divné. V alternativním světě, který Služebník boží popisuje, totiž Ježíš Kristus nevstal z mrtvých. On rovnou sestoupil z kříže, vzal do ruky meč a vymordoval římské hříšníky a rozvrátil jejich říši. Dovedete si už asi výtečně představit, jaké "křesťanství" světu vládne. A navíc hlavní hrdina inkvizitor je jen prostým a nebohým hříšníkem, má rád lehké děvy, víno a ostrý meč. A jeho nadřízení, i z té nejvyšší úrovně, jakou jsou biskupové či papeži, jsou velmi podobnou cháskou. Případně se občas objevující pitomečkové, kteří tvrdí, že tak to být nemělo, že základem je jen láska a oplácení chlebem, jsou jeden z prvních cílů k upálení. Jediné co knize trošku ubírá je překlad, je příliš moderní a strohý a občas místa, kde pan Piekara dokázal vytvořit atmosféru špíny, hnusu, krve a potu pan Weigel jen popisuje nějakou špínu, hnus, krev a pot. Ale rozhodně je Služebník boží knihou, kterou stojí za to znát, tak hurá do knihovny a nebo do knihkupectví či antikvariátu.

Buch!

Terry Pratchett - Thud!

Trpaslíci a trollové se zase mydlí, nebo chystají mydlit, vlastně oni se mydlí pořád, jen nyní je to takové intenzivnější. A protože Ankh Morpork je jedním z největších tpasličích, ale i trollích měst světa, tak to začíná přinášet docela dost problémů. A problémy, to je věc, kterou velitel Městské hlidky Elánius naprosto nesnáší. A pokud velitel hlídky něco nesnáší, tak zdroj problémů má najednou různé problémy také. Etnický konflikt, rovnováha ve městě a hlavně velká dávka konzervativních trpaslíků, pro které i sklep je nebezpečně blízko slunce. To je hlavní náplň knihy Buch!, další výpravy do světa Zeměplochy, která je spojená s Městskou hlídkou. A jako všechny tyto díly, má i Buch, kromě samozřejmě obrovské dávky již tradičního humoru, také menší detektivní zápletku. No a navíc přinese do našich domovů kouzelnou básničku o kravičce, kterou si obzvláště čerství rodiče určitě velmi rychle oblíbí.

Návrat krále

J. R. R. Tolkien - Lord of The Rings: The Return of The King

Akce jde pomalu do finále. Sarumanův pokus o vytvoření své vlastní říše padl a čaroděj, i když sám se před spravedlností opevnil ve své nedobytné věži, už asi nemá další možnosti, jak škodit. Ale Rohan je jen malou částí problémů Středozemě. Hlavní nebezpečí stále přichází z Mordoru a tomu stojí v cestě pouze Gondor. Pomůže tomuto starověkému království pod péčí správců už vůbec nečekaný návrat krále ? Bitvy jsou důležité, ale jak nejmoudřejší vědí, stejně jde pouze o zastírací manévry, které mají odvést pozornost Sauronova oka od své vlastní země, kam zamířil Frodo se Samem. Bohužel mise zničení Prstenu má obrovský problém, Frodo byl zajat a Prsten má v rukou nyní Sam Křepelka. V posledním dílu trilogie Pán prstenů je již od začátku jasné, že tady už se může jen rozhodnout, tak a nebo onak. Vše je na hranicích říše zla a ta se dala do pohybu. Optimismus, který se v různých momentech objevuje, je velmi rychle sražen sugestivními popisy bezvýchodnosti situace. A navíc kniha má vlastně tři různé konce, což zvláště ty, kteří viděli pouze film Návrat krále, potěší - protože tam konce byly jen dva.

Harry Potter a princ dvojí krve

J. K. Rowlingová - Harry Potter and the Half-Blood Prince

A čtenář se znovu přenese do Bradavic, tentokrát půjde již o šestý rok studií mladého čarodějnického studenta s bleskem na čele a retro brejličkami. Tentokrát Harry má soukromé lekce u Brumbála, kde bádají podrobněji Voldemortovu osobnost. Jak se ukazuje, za jeho přežití mohou viteály, předměty, kde mág může ukrýt části své duše a dokud tyto předměty nebudou zničeny ani mág nemůže být úplně zlikvidován. V knize zemře jeden z velmi významných pozitivních hrdinů a i mladý Harry Potter se rozhodne svůj život na plno věnovat likvidaci Voldemorta. A kdo je ten princ dvojí krve ? To je také překvapení. Tento díl již je přeplněný temnotou, ale jen a jen mu to prospělo. Po jeho přečtení má čtenář okamžitě chuť sáhnout po dalším díle Potterových dobrodružství, a neb jak to teda sakryš už konečně dopadne.

Dvě věže

J.R.R. Tolkien - The Two Towers

Čařoděj je mrtev, ať žije čaroděj. Druhý díl Pána prstenů začíná velkým honem na skřety, kteří unesli Smíška a Pipina. V souběžné linii Frodo pokračuje ve své cestě, která je vlastně tím jediným důležitým co Středozem zajímá. A po cestě se mu podaří získat zvláštního pomocníka. První díl trilogie, Společenstvo prstenu, měl ještě větší množství poklidných milých scén, kdy konflikt byl vlastně stále ještě někde daleko. Dvě věže nabízejí děj, který se pohybuje buď přímo na válečné frontě, nebo ta je hned za humny a do uší doléhá zvuk bojové vřavy. Objeví se zde několik překvapivých zvratů, přijdou noví spojenci a obnoví se staré zrady, ale stále je situace spíše beznadějná a nebo naděje je jen to malinké světélko v dáli. Jen aby i to nebyly válečné ohně orků.

Harry Potter a Fénixův řád

J.K. Rowling - Harry Potter and The Order of Phoenix

A přichází pátý rok studií Harryho Pottera ve škole v Bradavicích. Je to jen pouhý rok po opětovném návratu lorda Voldemorta. Na začátku musí řešit klasické problémy kontaktu světa magie se světem mudlů a také se zde do hry dostává Fénixův řád, skupina čarodějů založená ředitelem Bradavic Brumbálem, kteří se rozhodli chránit svět před zlým vlivem Voldemortových poskoků. Souběžně Harry musí dokázat, že není jen nějaký prázdný chlubil, který se jen snaží strhnout na sebe pozornost. No a také zde bude zaútočeno na rozvíjející se svět Harryho hormonů. Paní Rowlingová i v knize Harry Potter a Fénixův řád drží velmi vysokou laťku dobře napsaného oddechového čtiva. Možná některé dialogy či chování postav jsou trošku méně reálné (i s přihlédnutím k nereálné realitě celého cyklu) či dokonce infantilní, ale to měla v každém díle, a rozhodně zde je vidět, že pero již drží velmi pevně v ruce a stereotypy, které se v její tvorbě vyskytují jsou zároveň tím, co čtenáři od série očekávají.

Alchymista

Paulo Coelho - O Alquimista

Pokud začnete číst tuto relativně tenoulinkou knížku, tak vás hned od prvních stran čeká bleskový a velmi zdařilý přenos do světa fantasie. Ne do nějaké klasické fantasy, ale vlastně do vaší hlavy a vaší představivosti. Kniha vypráví o mladém pastýři z Andalusie, který miloval čtení a chtěl poznat ten velký svět, ze kterého přichází různí zajímaví lidé. Jeho sny mu pak ukážou cestu jak dál. Alchymista se ve čtenáři snaží otevřít tu část naší duše, o které většinou nemáme ani ponětí a nebo ji ignorujeme. Také nás vybízí k určité odvaze, přeci v životě by člověk neměl jen snít, ale také své sny realizovat. Neznámé pro nás nemá být bariérou či zdrojem výmluv, ale naopak výzvou k dalšímu a dalšímu poznávání. Přečíst tuto knihu není nic složitého, na pochopení také není nijak náročná, ale po jejím přečtení člověk pochopí, proč se Alchymista stal světovým bestsellerem a to i přes to, že nejde o prázdninové lehké čtení, ale o literaturu, kterou po právu nazýváme krásná.

Neznámý Asimov I.

Isaac Asimov - Early Asimov

Mnohem lépe než český název, vystihuje obsah této knihy její název původní. Čili Raný Asimov a to je přesně co tato sbírka povídek nabízí. Rozhodně je nutno hned na začátku říci jednu věc. Je to kniha pro fanoušky autora, protože kdokoliv, kdo nepropadl asimovománii a bude to jeho první kontakt s tvorbou tohoto autora může mít velký problém. A tím je dosti ztuhlý a často lehce umělý Asimovův styl. Navíc některé zápletky a vůbec náměty povídek ukazují na jistou archaičnost a nenadčasovot, kterou určitě od velikána takového jména nikdo příliš nečeká. Ale pro toho, kdo má Asimova rád, určitě je velmi zajímavý náhled na začátek jeho tvorby a také peripetie, které vznik různých jeho povídek provázely - protože tato knížka neobsahuje jen povídky, ale také každá je uvedena určitou autorovou předmluvou. Neznámý Asimov je spíše studie než skvělé počtení, ale pro tu vybranou skupinu čtenářů, která byla určena hned na začátku, rozhodně četba nebude zbytečně vyplýtvaný čas.

Kmotr

Mario Puzo -The Godfather

Na začátku zde máme prostě jen milou svatbu zámožnějších občanů. Bohatý američan Vito Corleone vdává svoji dceru a jeho příbuzní a přátelé dorazili na oslavu. A během té oslavy samozřejmě přicházejí za ním, oslovují ho kmotře a přinášejí mu dárky. S dárky je někdy spojena nějaká menší prosbička. A co by Kmotr pro své blízké neudělal. I kdyby to mělo být zmasakrování týpků, na které byla spravedlnost trošku příliš měkká. Je to prostě hodný člověk, jen žije tak nějak lehce vedle normální společnosti, sám si vytváří zásady a respektuje vlastně jen ty, kteří k životu přistupují podobně. I když respektuje, on je toleruje, pokud nedej bože jejich zásady jsou v rozporu s jeho přístupem k životu, pak zde máme problém. A vice versa. Kmotr je výtečný román (a byl také zvláště v případě prvního dílu výtečně zfilmován), ale zároveň jde o vlastně extrémně amorální čtivo. Všechno má spád, dobří trestají zlé, jen ta připomínka, že ti dobří jsou vlastně ten nejhorší odpad společnosti je v celé knize taková nějaká nevýrazná. Vznáší se jen lehce a někdo si jí ani nemusí všimnout.

Pátý elefant

Terry Pratchett - The Fifth Elephant

Co se stane, když se obrovský slon srazí s planetou. Takovou divnou planetou, která se posouvá vesmírem na hřbetě velké želvy ? No vzniknou obrovské tukové ložiska, a tuk to je přeci to naše mazlavé zlato. A co se stane, když v Ankh Morporku lord Vetinari dostane nápad, že diplomacii nejlépe vyřeší slon v porcelánu ? No jmenuje do jeho role samozřejmě velitele Elánia. K tomu je nutno ještě připočíst složitosti, které přináší vztah vlkodlačice a člověka, složitou dělbu moci mezi abstinujícími upíry, rozhodně nedržicími dietu vlkodlaky a těmi malými zahradními ozdobami, které ale sedí ne na krtinci, ale na největších zásobách onoho na začátku zmíněného mazlavého zlata a máte klasický výtvor, jaký pan Pratchett ve své sérii většinou vypouští. Pátý elefant se čte rozhodně dobře, je to sice samozřejmě oddechovka, kde se válíte smíchy na každé stránce, ale navíc zde máte i malou detektivní záhadu uzamčeného pokoje a k tomu honičku, kde Elanius je samozřejmě od začátku bez nejmenších šancí. Pro milovníky Pratchetta je Pátý elefant povinnost, pro náhodné čtenáře zajímavůstka, i když doporučil bych začít spíše nějakým dílem z Mrakoplašovské série.

Ocelové jeskyně

Isaac Asimov - The Caves of Steel

Země je přelidněná, část populace sice vybrala cestu do vesmíru a osídlila nové světy, ale většina lidí vybrala mateřské lůno své planety a to téměř doslovně. Život na přelidněné (hmm představy z padesátých let o číslech dnes tak ohromující nejsou) planetě se přesunul pod povrch zemský do obrovských ocelových jeskyní. Život na Zemi ale je ovlivněn i potomky kolonistů vesmíru. Vesmířané na své světy nezanesli choroby, vymýtili genetické vady a z pohledu Pozemšťanů (kteří se ale s živými jedinci moc nesetkají) jsou slabší verzí Supermana. Životy jim navíc ulehčují všudypřítomní roboti a proto není divu, že když se Vesmířané snaží ovlivňovat pozemský život, tak se to nesetkává s velkým pochopením a roboti jako jeden ze symbolů vesmírné dekadence (doplněný Frankensteinovým syndromem), také moc nadšení nevzbuzují. A v této situaci Detektiv Eliáš Baley, typický pozemšťan, který ocelové jeskyně zná jako to jediné a dobré, musí jít řešit vraždu Vesmířana. Kniha má onen typický ještě nevypsaný Asimovovův styl, který ale přebíjí kvalita nápadů a solidně rozpracovaná detektivní zápletka. Ocelové jeskyně navíc stanoví úvod do jakéhosi spojení robotického a nadačního cyklu stejného autora, kde detektiv Eliáš a jeho přítel Daneel vyšlou lidstvo znovu do vesmíru.

Karin Mansová

Mika Waltari - Karin Maununtytär

Karin Mansová je další ve skutečnosti tragickou postavou, jejichž osud tak přitahoval Waltariho pero. Tentokrát bůh zaplať nepůjde o nějakou variantu inteligentního hlupáka, ale o relativně klasický příběh velké lásky dvou lidí z naprosto rozdílné společenské sféry, který je pronásledován celým okolím. A navíc to ještě dopadne špatně, ale co a jak se stane, to už si případní zájemci o příběh Karin dcery Manse. Král Erik, který vedl bohatý noční život, jednou během svého bláznění narazil na mladou Karin, dívku z lidu. Okouzlen její krásou ji nechal přivést na svůj dvůr, kde se postupně do ní zamiloval. Bohužel šlo na jednu stranu o vládce velmi inteligentního (jak potvrzují jeho současníci), ale zároveň měl nějakou psychickou poruchu, která se neustále prohlubovala. To vše spojené s jeho pokusy o omezení moci šlechty, která v jeho lásce viděla a správně cítila zdroj jeho slabosti je kromě lásky dvou lidí, dalším hlavním motivem Waltariho knihy.


Narrenturm

Andrzej Sapkowski - Narrenturm

Tato knížka byla určitým překvapením pro všechny fanoušky lehkého a velmi kvalitního pera arcimistra moderní fantasy. Najednou opustil svět odvážného bělovlasého zaklínače a pustil se do vírů a vášní skorohistorického románu, který je umístěn ve velmi výbušné době husitského povstání. Mladý hrdina Reinmar z Bělavy je na samém začátku přistižen doslovně se staženými kalhotami a později se už jen akce točí a on se dostává do koles osudu mnohem mocnějšího než je nějaká smrtelníkova vůle. K tomu ještě je nutno připočíst zamilovanou potřeštěnost hlavního hrdiny, která ho neustále dostává do dalších a dalších problémů a základ pro svižné čtení je uvařen. Zároveň je ale tady vidět obrovská autorova snaha o zachování dobových reálií, velkou část postav, míst a událostí, které Narrenturm popisuje si čtenář může bez větší námahy dohledat. Nenarušují to ani občasné fantasy vstupy s magií, konec konců přístup k čárům a kouzlům byl tehdy trochu jiný a to co je zde magické nepůsobí nijak výrazně nepřirozeně. Narrenturm má také další bonus, při veškeré úctě, pan Jirásek je lehce nečtivý a proto čím dál tím více mladých lidí moc toho o husitech a jejich době neví, tady se to nenásilnou formou mají možnost dozvědět a to relativně objektivním, byť přeci jen lehce antikatolickým, pohledem.

Na západní frontě klid

Erich Maria Remarque - Im Westen nichts Neues

Na západní frontě klid je jeden z nejsilnějších protiválečných románů co kdy vznikl. Byl ovlivněn hrůzami první světové a nejhorší na tom je, že stovky a tisíce podobných svědectví nedokázaly zabránit výbuchu války druhé. Na západní frontě klid vypráví příběh mladých kluků, kteří plni nadšení (ale zároveň pod psychickým nátlakem svého okolí) vyrazí plnit svoji samozřejmou vlasteneckou povinnost, jakou je právě služba v armádě. Ale mezi zelenými mozky a pod tvrdým prušáckým drilem začíná poznávat, že armáda to nejsou jenom nablýskané uniformy a mávající šťastné davy. Ba co více, neustále jen objevuje další a další porce hnusu, jaké vojsko a zároveň válka nabízí. A co je nejhorší, sám začíná podléhat změnám, které tento zelený život přináší a svět mimo jeho obzor najednou ztrácí smysl. Vysvětlení co znamená nadpis Na západní frontě klid, přijde na poslední stránce této knihy.

Hlava 22 (Hlava XXII)

Joseph Heller - Catch-22

Hlava 22 (u nás je obvyklé psát a vydávat tento román s římskými číslicemi, ale ačkoliv to má jistou logiku, není důvod pro nepoužívání arabských, které měl i autor v originále) je nejznámější a asi i nejoblíbenější, zvláště díky existujícímu filmu, román amerického spisovatele Josepha Hellera. Kniha vznikla na základě literárně dobarvených autorových válečných prožitků. Asi nejlepším popisem co se v této hořce satirické knize děje je vysvětlení jejího titulu. Onen příslovečný paragraf číslo dvaadvacet umožňoval propustit z armády psychicky nemocného, jenže zároveň pokud někdo o propuštění na základě tohoto paragrafu požádal, tak automaticky vlastně dokázal, že není psychicky nemocný a tudíž v armádě může zůstat. Je to naprosto dokonalý příklad vojenské nesmyslnosti a iracionality, který je v krásné literatuře tak často pranýřován - Hlava 22 bývá občas porovnávána například s klasickými českými Dobrodružstvími vojáka Švejka - s tímto románem je Hlava 22 například velmi spřízněna v pohledu na důstojnictvo jako skupinku bláznů, hlupáků a vlastně škůdců. Román se odehrává za druhé světové v Itálii na malém ostrůvku Pianosa, který má být základnou bombardovací americké letky, ale na Němce v něm de facto nenarazíte. Jen na absurditu zelených mozků.

Egypťan Sinuhet

Mika Waltari - Sinuhe egiptilainen

Egypťan Sinuhet je asi nejznámější a rozhodně jeden z nejlepších románů, který finský spisovatel Mika Waltari kdy napsal. Hlavním hrdinou je lékař Sinuhet žijící v starověkém Egyptě faraonů, který vlastně v první osobě vypráví svůj příběh. Člověk má tak možnost seznámit se s obdobím, kdy v egyptské říši se objevil panovník, který přinesl nápad jednoho jediného boha a pokusil se svrhnout ostatní božstva odstranit. Ve stejném období se objevila moc a síla nové říše Chetitů či přišel záhadný pád Minosovy Kréty. Autor velmi umně posplétal množství různých témat a událostí, sice je pravda, že ortodoxním historikům občas vstávají vlasy hrůzou (a některé věci prostě věda odhalila až po napsání onoho románu), ale zde nejde o literaturu faktu, ale o beletrii a to výbornou. I člověk který normálně nečte, v případě této knihy dokáže být pohlcen jak bohatstvím popisovaného světa, tak i naprostou nemožností a naivitou hlavního hrdiny. Egypťan Sinuhet má schopnost de facto zničit či pokřivit bez vlastní vědomé viny cokoliv čeho se dotkne (což je konec konců docela oblíbený autorův přístup k vlastním literárním bohatýrům).