Je nejvyšší čas abyste se seznámili s Eddou! Vypravme se na studený Island, do dob temného středověku. Vikingové mydlí celý svět, ale stačí se také mydlit mezi sebou. Následkem těchto bojů je osídlení pustého Islandu. Již po stu letech je zde natolik vyspělá civilizace, že křesťanství se nepřijímá ohněm a mečem, ale hlasováním v parlamentu. O dalších dvě stě let později píše místní velmož a dějepisec Snorri Sturluson úvod do skaldského umění, čili příručku pro mladé básníky - Eddu. Odkazuje se v ní na starší, větší a významnější Eddu Saemundura Sigfússona, dnes zmizelou. Když v 17. století objevil biskup Brynjólfur Sveinsson ohmatanou pergamenovou knížečku básní, v níž rozpoznal jen několik veršů citovaných Snorrim, nezaváhal a označil ji za onu ztracenou Eddu starší. Později se prokázalo, že tento svazek nesepsal jediný autor, ale jméno už zůstalo.
Slovo "Edda" znamená prabába, ale z důvodů kontextově-hrdostních bývá vykládáno jako prazáklad, tedy pokud to není zkolomenina od Oddi - dvorce na němž se Snorri vzdělával, či ještě větší zkomolenina od "credo" - věřím. Do souboru Eddy starší či písňové se kromě rukopisu objeveného Brynjólfurem řadí i další písně dochované v jiných rukopisech a podobné jim námětem. Sbírka je rozdělena na písně mytologické a hrdinské. Mytologické písně jsou obzvláště cenné, protože se dochovaly jen v eddickém souboru.
Sijie Dai: Balzac a čínská švadlenka
Kulturní revoluce v Číně pod vedením velkého a jedinečného soudruha Mao znamenala v realitě milióny mrtvých a deportovaných vzdělaných čínských obyvatel měst. O osudu dvou mladíků, kteří taky neprošli sítem dělnické selekce, vypráví částečně autobiografický román čínského autora Dai Sijieho "Balzac a čínská švadlenka". Příběh, ač popisuje nepříliš veselé osudy hrdinů, není psán formou výpovědi o krutostech této "revoluce", jako např. Solženicyn ve svém "Gulagu", ale stylem podobném tak trochu našemu Vieweghovi či Šabachovi. I v dobách nejkrutějších se dá prožít něco zajímavého či krásného.
Naši dva hrdinové jsou mladíci, kteří sami neví, proč byli považováni za reakcionářské intelektuály, ale s osudem nic nenadělají. Mají za rodiče úspěšné spisovatele a lékaře, tak si nemůžou příliš vyskakovat. Byli odveleni do zapadlé vesničky na úpatí velké hory zvané "Nebeský Fénix". Už v první kapitole, kdy jsou vyslýchání před celou vesnicí, a hlavně jejím "soudruhem předsedou", pro věci, které si sebou vzali, autor naznačí charakter celé knihy.
Kniha je psána klasickým evropským stylem, neobsahuje nijaké čínské literární styly a postupy. Je to dané asi tím , že autor brzy po "převýchově" emigroval do Francii, kde dodnes žije a tvoří.
Naši dva hrdinové jsou mladíci, kteří sami neví, proč byli považováni za reakcionářské intelektuály, ale s osudem nic nenadělají. Mají za rodiče úspěšné spisovatele a lékaře, tak si nemůžou příliš vyskakovat. Byli odveleni do zapadlé vesničky na úpatí velké hory zvané "Nebeský Fénix". Už v první kapitole, kdy jsou vyslýchání před celou vesnicí, a hlavně jejím "soudruhem předsedou", pro věci, které si sebou vzali, autor naznačí charakter celé knihy.
Kniha je psána klasickým evropským stylem, neobsahuje nijaké čínské literární styly a postupy. Je to dané asi tím , že autor brzy po "převýchově" emigroval do Francii, kde dodnes žije a tvoří.
Helle Helle: Představa o nekomplikovaném životě s mužem
Nejde ale o momentky z dovolené či rodinných oslav. Je to spíš sociologický dokument obtížně zachytitelných intimit. O městském životě, o zmatku muže a ženy v civilizovaném světě, o hledání blízkosti a zvětšujících se vzdálenostech. O životě vedle sebe místo spolu.
Člověk čte takové texty se zájmem nejen masochistickým. Občas se přistihne, jak naivně doufá, že pochopí, že se nějak přiučí, že ho neblahé osudy jiných párů minou, že se vyvaruje chyb a bude schopen si pohlídat vztah, dokonce že se na sebe dokáže podívat očima toho druhého. Texty Helle Helle jsou ale krutě poctivé, nepoužitelné k takovým účelům. Jejich účinek je spíš opačný. Helle Helle je nemilosrdná minimalistka. Žádné efekty nenabízí - jen malátnost všedních dní, monotónní popocházení mezi prací, bytem a nákupy. Vítejte v naší civilizované neromantické současnosti, kde jsou velká gesta trapná a vzpoury po tolikáté repríze nudné a okoukané.
Knihy Helle Helle jsou na severu Evropy pojmem. Chválí je kritika a čte ji s nadšením i klientela magazínů pro ženy. Jejich styl a náměty nespadly z nebe. Reagují na realitu dnešního Dánska. To je státem blahobytu, zemí s největšími výdělky, ale také obrovskými daněmi. S životní úrovní pěti milionů Dánů souvisí i extrémní tlak na mezilidské vztahy.
Člověk čte takové texty se zájmem nejen masochistickým. Občas se přistihne, jak naivně doufá, že pochopí, že se nějak přiučí, že ho neblahé osudy jiných párů minou, že se vyvaruje chyb a bude schopen si pohlídat vztah, dokonce že se na sebe dokáže podívat očima toho druhého. Texty Helle Helle jsou ale krutě poctivé, nepoužitelné k takovým účelům. Jejich účinek je spíš opačný. Helle Helle je nemilosrdná minimalistka. Žádné efekty nenabízí - jen malátnost všedních dní, monotónní popocházení mezi prací, bytem a nákupy. Vítejte v naší civilizované neromantické současnosti, kde jsou velká gesta trapná a vzpoury po tolikáté repríze nudné a okoukané.
Knihy Helle Helle jsou na severu Evropy pojmem. Chválí je kritika a čte ji s nadšením i klientela magazínů pro ženy. Jejich styl a náměty nespadly z nebe. Reagují na realitu dnešního Dánska. To je státem blahobytu, zemí s největšími výdělky, ale také obrovskými daněmi. S životní úrovní pěti milionů Dánů souvisí i extrémní tlak na mezilidské vztahy.
Martina Formanová: Skladatelka voňavého prádla
Hned v úvodu mě pohladily reálie i mého rodného Brna. A po pár stránkách – ach, jaká úleva... Autorka si na nic nehraje a vůbec už ne na velkou literaturu. Prostě a jednoduše jen vypráví, jak život šel... Brněnská gymnazistka, kterou ovšem víc než škola baví vysedávat ve vinárně Venuše, probírá své životní šance. Chce se vymanit z průměrnosti své rodiny, a tak se lačně chopí příležitosti a „utrhne“ v totalitním Československu hned hvězdu nejvyšší - Karla Gotta. Po maturitě přesídlí do Prahy a je ledasčím – manekýnkou, tanečnicí, ale hlavně: Gottovou milenkou. Dále se rozhoduje, zda se stát intelektuálkou, krasavicí či umělkyní čehokoliv. Uvědomuje si, že pro prvé a druhé nemá dostatek předpokladů, začne tedy studovat DAMU. Snaží se však především snadno a přitom s dostatečnou noblesou a okázalostí proplouvat, ale nic není zadarmo. Obrácenou stranou mince laciného života v pozlátku je samota, bolest duše, bezvýchodnost, nemoc. Hrdinka se rozhodne začít znova, chce dát svému životu jiný směr a dopátrat se smyslu, proč tady vlastně je a co s ní bude. Odjede za sestrou do USA, v kursech šprtá angličtinu, objeví v sobě nečekanou sílu i vytrvalost a živí se způsobem pro sebe zcela netypickým: uklízí bohatým lidem domy. Tato tvrdá životní lekce ji hodnotově posouvá - konečně se cítí na svém místě a nachází vnitřní vyrovnanost a klid. A jako by ji spravedlivý osud chtěl odměnit, přichází setkání s osudovým mužem Milošem Formanem, zakotvení a vymodlené mateřství.
Košanová, Marcela: Čarodějnický slabikář
Chcete získat lásku, štěstí, bohatství a nevíte, jak na to? Naučte se čarovat! - Hlásá zadní stránka druhého vydání zřejmě docela populární "učebnice magie". A opravdu jsem se dočetla, jak si například udržet muže, musím se ale přiznat, že bych se neodvážila uvedených návodů držet.
Jsem sice realistka - jaksi to vyplývá z mého oboru - ale od malička mě záležitosti kolem kouzel a čar přitahovaly a knihy nebo filmy s tímto námětem jsem přímo hltala. Bohužel Čarodějnický slabikář mne nedokázal zaujmout. Z některých doporučení jsem byla mírně řečeno na rozpacích.
Návody nejsou sice líčeny s maximální podrobností, jsou však veskrze jednoduché a snadno pochopitelné. Místy se mi ale zdálo, že některé kapitolky si mírně protiřečí. Mezi doporučeními z nadpřirozené oblasti může chápavá čtenářka nalézt i praktické rady do života a partnerského soužití.
Jsem sice realistka - jaksi to vyplývá z mého oboru - ale od malička mě záležitosti kolem kouzel a čar přitahovaly a knihy nebo filmy s tímto námětem jsem přímo hltala. Bohužel Čarodějnický slabikář mne nedokázal zaujmout. Z některých doporučení jsem byla mírně řečeno na rozpacích.
Návody nejsou sice líčeny s maximální podrobností, jsou však veskrze jednoduché a snadno pochopitelné. Místy se mi ale zdálo, že některé kapitolky si mírně protiřečí. Mezi doporučeními z nadpřirozené oblasti může chápavá čtenářka nalézt i praktické rady do života a partnerského soužití.
Jan Pelc: ...a polsední kouř
Považuji za malichernosti představovat českému čtenářstvu spisovatele Jana Pelce. Jan Pelc, ročník 1957, v roce 1980 emigroval do Francie, nyní však trvale žije v Praze. Hned po listopadu 1989 se vrátil do Čech, kde vydáním svého románu "... a bude hůř" v roce 1990 možná stvořil první svůj bestseller. Po tomto románu se objevilo mnoho dalších jeho románů a povídek, a žádný z nich neskončil jen u prvního vydání.
V této knize nám autor nabízí tři příběhy. Povídky, které nám zde autor předkládá, jsou stejně jako většina jeho ostatních děl založeny na primitivně geniálních dialozích, na absurdních situacích, a to tak absurdních, že se z nich staly příběhy z oblasti fantastiky. Povídky "Poslední kouř" a "Vesmír navždy" jsou čistými science fiction, i když v neobvyklém pojetí. A úvodní příběh "Padlý anděl" se sice odehrává v našich časech v Praze, ale přítomnost zlobivého božího posla, padlého anděla, z něj klidně udělá přírůstek z oblasti fantasy.
V této knize nám autor nabízí tři příběhy. Povídky, které nám zde autor předkládá, jsou stejně jako většina jeho ostatních děl založeny na primitivně geniálních dialozích, na absurdních situacích, a to tak absurdních, že se z nich staly příběhy z oblasti fantastiky. Povídky "Poslední kouř" a "Vesmír navždy" jsou čistými science fiction, i když v neobvyklém pojetí. A úvodní příběh "Padlý anděl" se sice odehrává v našich časech v Praze, ale přítomnost zlobivého božího posla, padlého anděla, z něj klidně udělá přírůstek z oblasti fantasy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)