David Mitchell: Atlas mraků

Popis strastiplných cest s naléhavým morálním apelem, román v dopisech, za který by se nemusel stydět žádný autor francouzského realismu, thriller se špetkou průmyslové špionáže, moderní vyprávění okořeněné patřičnou dávkou britského humoru, sci-fi příběh s dnes již nezbytnými klonovanými bytostmi a nakonec cosi, co by dalo nazvat post-sci-fi, tedy post-apokalyptické vyprávění, které se sice odehrává kdesi v budoucnosti.
V knize autorovi stačilo pouze šest postav, šest povídek, které rozdělil podle vzorce 1, 2, 3, 4, 5, 6, 5, 4, 3, 2, 1 – první příběh, který se odehrává na časové ose ze všech nejdříve, rozdělil napůl a vrátil se k němu až na samém konci románu, příběh následující dovypráví až těsně před samým závěrem a tak dále.
Spisovatel si se svými čtenáři hraje jako kočka s myší, nejprve dovolí, aby se nechali pohltit konkrétními osudy hlavního hrdiny, aby se pěkně naladili na vlnu patřičného literárního žánru, a pak vše nemilosrdně utne a začne si zase od nuly, na úplně jiném místě, v jiné době a jiném duchu. Takováto vypočítavost od autora vyžaduje po čtenáři notnou dávku sebekázně a trpělivosti. Tak jen do toho.

Žádné komentáře: