Robert Graves - Já, Klaudius (I, Claudius)
Matka Klaudia považovala za monstrum a babička Livie jím dlouhou dobu pohrdala. Císař Augustus si sice dokázal všimnout, že má i nějaké dobré vlastnosti, ale raději se s ním na veřejnosti nechtěl příliš ukazovat. Téměř všichni lidé ho dlouhou dobu považovali přinejlepším za hlupáka nebo blázna a on v rámci pudu sebezáchovy se velmi často snažil tento dojem ještě upevnit. Díky tomu se mu podařilo přežít desítky let v době, kdy život všech nějakým způsobem spojených s císařskou rodinou neměl příliš velkou hodnotu. A o jeho životě i počátcích císařské vlády v Římě a zániku republikánství vypráví pseudoautobiografie Roberta Gravese.
Autor se rozhodl pro ich-formu, díky které se čtenář může s hlavním hrdinou mnohem lépe sžít a vcítit se nejen do jeho pocitů, ale i do doby, o níž kniha vypráví. Za historickou věrnost román vděčí Senecovi, Plutarchovi, Tacitovi i dalším antickým historikům, jejichž díla byla pro Gravese předlohou. Samozřejmě i tak zůstala spousta prostoru pro autorovu fantazii (například myšlenkové pochody hlavních postav žádný dějepravec zaznamenat nemohl), ale i tam je vše velmi uvěřitelné a zapadá do dobového kontextu. Pro milovníky antiky a historických románů je tato kniha téměř povinnou četbou - doporučuji si ji přečíst před shlédnutím filmového zpracování, které není sice špatné, ale...
Žádné komentáře:
Okomentovat