Mika Waltari - Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka)
Mikael je mladý sirotek z finského městečka Abo. O rodinu přišel během loupeživého nájezdu a o jeho výchovu se do času postarala místní bylinkářka a na svou dobu docela dobré vzdělání získal v klášteře. Spřátelí se Anttim, místním kovářem fascinovaným odléváním děl. Jenže Evropa v první polovině šestnáctého století není místem, kde by se dal poklidně prožít život věnovaný studiu a získávání nových znalostí a zkušeností. Kontinent zmítají neustálé náboženské, politické i společenské bouře. A do jejich středu se dostane i Mikael s Anttim.
V Krvavé lázni se čtenář může těšit na nezaměnitelný Waltariho styl. Naivita hlavního hrdiny, podléhání ženským svodům i schopnost se objevovat tam, kde se zrovna něco významného děje a ze všech zmatků nakonec vyváznout jako kočka na všech čtyřech (i když třeba notně potlučený), tím je román doslovně přeplněný. Když Mikael začne ztrácet nějaké ideály, velmi rychle dokáže objevit něco nového, pro co má smysl žít a případně i bojovat. Je to snílek, který by chtěl vše vylepšit, ale spíše má sklony věci pokazit a nebo se až do poslední chvíle držet špatného řešení, které už skoro všichni opustili.
Celý příběh je velmi čtivý, postavy zajímavě vykreslené, ale... Pokud má už někdo Waltariho hodně načteného, může mít dojem opakování. Vnímání této knihy také ovlivní zájem o historické období, ve kterém se román odehrává. Kdo má rád starověký Egypt nebo dobu antiky, asi nebude až tak velkým fandou reformace či selských bouří. I když na druhou stranu, je to také první díl původně třídílné série (autor nakonec napsal jen dva), který nás uvede do výrazně exotičtějšího příběhu odehrávajícího se na Blízkém východě, do kterého nás přenese pokračování u nás pojmenované Šťastná hvězda.
Já Klaudius
Robert Graves - Já, Klaudius (I, Claudius)
Matka Klaudia považovala za monstrum a babička Livie jím dlouhou dobu pohrdala. Císař Augustus si sice dokázal všimnout, že má i nějaké dobré vlastnosti, ale raději se s ním na veřejnosti nechtěl příliš ukazovat. Téměř všichni lidé ho dlouhou dobu považovali přinejlepším za hlupáka nebo blázna a on v rámci pudu sebezáchovy se velmi často snažil tento dojem ještě upevnit. Díky tomu se mu podařilo přežít desítky let v době, kdy život všech nějakým způsobem spojených s císařskou rodinou neměl příliš velkou hodnotu. A o jeho životě i počátcích císařské vlády v Římě a zániku republikánství vypráví pseudoautobiografie Roberta Gravese.
Autor se rozhodl pro ich-formu, díky které se čtenář může s hlavním hrdinou mnohem lépe sžít a vcítit se nejen do jeho pocitů, ale i do doby, o níž kniha vypráví. Za historickou věrnost román vděčí Senecovi, Plutarchovi, Tacitovi i dalším antickým historikům, jejichž díla byla pro Gravese předlohou. Samozřejmě i tak zůstala spousta prostoru pro autorovu fantazii (například myšlenkové pochody hlavních postav žádný dějepravec zaznamenat nemohl), ale i tam je vše velmi uvěřitelné a zapadá do dobového kontextu. Pro milovníky antiky a historických románů je tato kniha téměř povinnou četbou - doporučuji si ji přečíst před shlédnutím filmového zpracování, které není sice špatné, ale...
Matka Klaudia považovala za monstrum a babička Livie jím dlouhou dobu pohrdala. Císař Augustus si sice dokázal všimnout, že má i nějaké dobré vlastnosti, ale raději se s ním na veřejnosti nechtěl příliš ukazovat. Téměř všichni lidé ho dlouhou dobu považovali přinejlepším za hlupáka nebo blázna a on v rámci pudu sebezáchovy se velmi často snažil tento dojem ještě upevnit. Díky tomu se mu podařilo přežít desítky let v době, kdy život všech nějakým způsobem spojených s císařskou rodinou neměl příliš velkou hodnotu. A o jeho životě i počátcích císařské vlády v Římě a zániku republikánství vypráví pseudoautobiografie Roberta Gravese.
Autor se rozhodl pro ich-formu, díky které se čtenář může s hlavním hrdinou mnohem lépe sžít a vcítit se nejen do jeho pocitů, ale i do doby, o níž kniha vypráví. Za historickou věrnost román vděčí Senecovi, Plutarchovi, Tacitovi i dalším antickým historikům, jejichž díla byla pro Gravese předlohou. Samozřejmě i tak zůstala spousta prostoru pro autorovu fantazii (například myšlenkové pochody hlavních postav žádný dějepravec zaznamenat nemohl), ale i tam je vše velmi uvěřitelné a zapadá do dobového kontextu. Pro milovníky antiky a historických románů je tato kniha téměř povinnou četbou - doporučuji si ji přečíst před shlédnutím filmového zpracování, které není sice špatné, ale...
Josephus Flavius
Lion Feuchtwanger - Josephus Flavius (Josephus Trilogie) - Židovská válka, Synové, Zaslíbená země
Historie antického Říma patří k literárně vděčným tématům. Knih o vzniku městského státu, Caesarovi, Spartakovi nebo Neronovi je nepočítaně. Ale jsou i období, která až tak známá nejsou. To je i případ první židovské války (povstání autonomního židovského státu proti Římu) a vlády Flaviovské dynastie. Do těchto kulis je zasazena i Feuchtwangerova trilogie Josephus Flavius, která vypráví příběh mladého židovského kněze Jozefa. Ten byl nejdřív obrovským zastáncem samostatného židovského státu a odvážným bojovníkem za jeho nezávislost. Ale čas i události lidi mění...
Josephus Flavius patří k mým nejoblíbenějším historickým románům. Důvodů je několik. Jednak autor naprosto skvěle zpracoval téma a snažil se co nejvíce sladit literární fikci se známou historií. A pro kvalitní historický román je věrnost faktům klíčová (nebo přinejmenším dobová věrnost faktům, jako to známe z případu Sinuhet). Navíc kniha je psaná docela lehkým a rychlým stylem, takže navzdory opravdu velkému objemu se čte rychle a někdy má člověk problémy jít spát (klasická situace, už jen jednu kapitolu nebo stránku a opravdu zhasínám). No a navíc se jedná o velmi zajímavě vykreslený osobnostní profil historické osobnosti, který je dokonce uvěřitelnější, než se ona sama ve svých dílech popsala - Josephus Flávius podal své chování a různé události tak, aby v nich vypadal pokud možno co nejlépe. Také v některých záležitostech má zajímavý přesah do dnešní doby - například otázka svobody nebo světoobčanství.
Historie antického Říma patří k literárně vděčným tématům. Knih o vzniku městského státu, Caesarovi, Spartakovi nebo Neronovi je nepočítaně. Ale jsou i období, která až tak známá nejsou. To je i případ první židovské války (povstání autonomního židovského státu proti Římu) a vlády Flaviovské dynastie. Do těchto kulis je zasazena i Feuchtwangerova trilogie Josephus Flavius, která vypráví příběh mladého židovského kněze Jozefa. Ten byl nejdřív obrovským zastáncem samostatného židovského státu a odvážným bojovníkem za jeho nezávislost. Ale čas i události lidi mění...
Josephus Flavius patří k mým nejoblíbenějším historickým románům. Důvodů je několik. Jednak autor naprosto skvěle zpracoval téma a snažil se co nejvíce sladit literární fikci se známou historií. A pro kvalitní historický román je věrnost faktům klíčová (nebo přinejmenším dobová věrnost faktům, jako to známe z případu Sinuhet). Navíc kniha je psaná docela lehkým a rychlým stylem, takže navzdory opravdu velkému objemu se čte rychle a někdy má člověk problémy jít spát (klasická situace, už jen jednu kapitolu nebo stránku a opravdu zhasínám). No a navíc se jedná o velmi zajímavě vykreslený osobnostní profil historické osobnosti, který je dokonce uvěřitelnější, než se ona sama ve svých dílech popsala - Josephus Flávius podal své chování a různé události tak, aby v nich vypadal pokud možno co nejlépe. Také v některých záležitostech má zajímavý přesah do dnešní doby - například otázka svobody nebo světoobčanství.
Tchaj-pan
Tchaj-pan - James Clavell (Tai-Pan)
Přeneseme se na Dálný východ na konci první poloviny devatenáctého století. O dřímající Říši středu, která stále spí svůj neaktuální sen nejcivilizovanější a nejmocnější země světa, se čím dál tím víc začínají zajímat evropské velmoci a jako předvoj vysílají obchodníky. Prim vede námořní velmoc Británie. Z ní také pochází Dirk Struan, hlavní hrdina velkolepého Clavellova románu, kterému všichni říkají Tchaj-pan. Jako majitel největší společnosti obchodující s Čínou má také velký vliv na to, jaká bude britská politika a rozhodně se nebojí tento vliv neustále využívat. Jednou z jeho největších starostí je, že Británie a její lodi nemají v tomto regionu bezpečný přístav. Řešením by mohlo být obsazení bezvýznamného skalnatého ostrůvku, o který nikdo nemá zájem. Říká se mu Hong-kong...
Historický román Tchaj-pan patří k nejlepším a nejznámějším Clavellovým knihám. Je součástí takzvané Asijské ságy, která začíná kolem začátku sedmnáctého století v Japonsku a končí v druhé polovině století dvacátého v Íránu. Ale bez obav, jednotlivé díly jsou provázány naprosto nepostřehnutelně a je možné každý díl číst samostatně a vše v libovolném pořadí. Nijak tím čtenářský zážitek neutrpí.
Ale vrátím se zpět k Tchaj-panovi. Pokud někdo z prvního odstavce nabral dojem, že to bude nějaké suchopárné čtení o obchodování a politice, tak je na omylu. Ono stačí jen říci, že jednou ze tří nejdůležitějších komodit v obchodu s Čínou bylo... opium. Takže nebudeme si číst o lidech převážejících štůčky látky nebo nábytek a počítajících každý grošík, ale o tvrdých chlapech, kteří bojovali každý den s mořem, přitom obchodovali ve velkém s drogami a stříbrem a na pevnině se uměli královsky bavit. Je to čtení o jejich životě, o jejich láskách, o konzervativní společnosti, o předsudcích, které měl tehdy každý (Číňané o Evropanech, Evropané o Číňanech, bohatí vůči chudým, chutí vůči bohatým a tak dále a tak podobně) a samozřejmě i o poutavé historii regionu, která je v naší zemi hodně málo známá. Za čtení to rozhodně stojí.
Přeneseme se na Dálný východ na konci první poloviny devatenáctého století. O dřímající Říši středu, která stále spí svůj neaktuální sen nejcivilizovanější a nejmocnější země světa, se čím dál tím víc začínají zajímat evropské velmoci a jako předvoj vysílají obchodníky. Prim vede námořní velmoc Británie. Z ní také pochází Dirk Struan, hlavní hrdina velkolepého Clavellova románu, kterému všichni říkají Tchaj-pan. Jako majitel největší společnosti obchodující s Čínou má také velký vliv na to, jaká bude britská politika a rozhodně se nebojí tento vliv neustále využívat. Jednou z jeho největších starostí je, že Británie a její lodi nemají v tomto regionu bezpečný přístav. Řešením by mohlo být obsazení bezvýznamného skalnatého ostrůvku, o který nikdo nemá zájem. Říká se mu Hong-kong...
Historický román Tchaj-pan patří k nejlepším a nejznámějším Clavellovým knihám. Je součástí takzvané Asijské ságy, která začíná kolem začátku sedmnáctého století v Japonsku a končí v druhé polovině století dvacátého v Íránu. Ale bez obav, jednotlivé díly jsou provázány naprosto nepostřehnutelně a je možné každý díl číst samostatně a vše v libovolném pořadí. Nijak tím čtenářský zážitek neutrpí.
Ale vrátím se zpět k Tchaj-panovi. Pokud někdo z prvního odstavce nabral dojem, že to bude nějaké suchopárné čtení o obchodování a politice, tak je na omylu. Ono stačí jen říci, že jednou ze tří nejdůležitějších komodit v obchodu s Čínou bylo... opium. Takže nebudeme si číst o lidech převážejících štůčky látky nebo nábytek a počítajících každý grošík, ale o tvrdých chlapech, kteří bojovali každý den s mořem, přitom obchodovali ve velkém s drogami a stříbrem a na pevnině se uměli královsky bavit. Je to čtení o jejich životě, o jejich láskách, o konzervativní společnosti, o předsudcích, které měl tehdy každý (Číňané o Evropanech, Evropané o Číňanech, bohatí vůči chudým, chutí vůči bohatým a tak dále a tak podobně) a samozřejmě i o poutavé historii regionu, která je v naší zemi hodně málo známá. Za čtení to rozhodně stojí.
Dědictví otců
Dědictví otců - Robert Merle (Fortune de France)
Jednou z možností, jak se obyčejný člověk mohl stát ve středověku šlechticem, byla služba v armádě. Touto cestou se vydal i lékárníkův syn a vystudovaný lékař Jan. Za věrnost a odvahu byl povýšen mezi nobilitu a když se rozhodl ukončit vojančení, spolu s pokrevním bratrem si pořídili malé panství. Díky píli i reformované náboženské víře, která podporovala podnikavost a šetrnost, se jim začalo dařit a jejich hospodářství vzkvétalo. Jan se oženil a měl dva syny z pravého lože. Nejstarší byl od malička vychováván jako budoucí majitel panství, druhorozenému Petrovi naplánoval pro začátek kariéru lékaře, se kterou i on sám začínal. Ale díky bouřlivým událostem, které zmítaly Francií v druhé polovině šestnáctého století, i díky bouřlivému charakteru hlavního hrdiny nakonec vše bylo jinak.
Milovník historických románů, který nečetl geniální ságu Dědictví otců začínající stejnojmennou knihou, jako by vlastně ani nežil. Takové zanedbání je nutné co nejrychleji dohnat. Stejně tak by po této knize měl sáhnout každý, koho zajímá Francie a nebo reformace v křesťanství. No a jednoznačně by si ji neměli nechat ujít ani milovníci dobrých příběhů a lidé, kteří milují krásný, i když cíleně archaizovaný, jazyk (ten je tady opravdu mistrovský a i překladatelé si zaslouží nepředstavitelný respekt). Navíc je docela zajímavé, že některé otázky i obrazy, které se v této knize začínají objevovat (a plně se rozvinou v dalších dílech) zase v dnešních dnech získávají na aktualitě.
Jednou z možností, jak se obyčejný člověk mohl stát ve středověku šlechticem, byla služba v armádě. Touto cestou se vydal i lékárníkův syn a vystudovaný lékař Jan. Za věrnost a odvahu byl povýšen mezi nobilitu a když se rozhodl ukončit vojančení, spolu s pokrevním bratrem si pořídili malé panství. Díky píli i reformované náboženské víře, která podporovala podnikavost a šetrnost, se jim začalo dařit a jejich hospodářství vzkvétalo. Jan se oženil a měl dva syny z pravého lože. Nejstarší byl od malička vychováván jako budoucí majitel panství, druhorozenému Petrovi naplánoval pro začátek kariéru lékaře, se kterou i on sám začínal. Ale díky bouřlivým událostem, které zmítaly Francií v druhé polovině šestnáctého století, i díky bouřlivému charakteru hlavního hrdiny nakonec vše bylo jinak.
Milovník historických románů, který nečetl geniální ságu Dědictví otců začínající stejnojmennou knihou, jako by vlastně ani nežil. Takové zanedbání je nutné co nejrychleji dohnat. Stejně tak by po této knize měl sáhnout každý, koho zajímá Francie a nebo reformace v křesťanství. No a jednoznačně by si ji neměli nechat ujít ani milovníci dobrých příběhů a lidé, kteří milují krásný, i když cíleně archaizovaný, jazyk (ten je tady opravdu mistrovský a i překladatelé si zaslouží nepředstavitelný respekt). Navíc je docela zajímavé, že některé otázky i obrazy, které se v této knize začínají objevovat (a plně se rozvinou v dalších dílech) zase v dnešních dnech získávají na aktualitě.
Malevil
Malevil - Robert Merle (Malevil)
Přemýšleli jste někdy, jak by asi vypadal svět po totální jaderné válce? Hlavní hrdina knihy Malevil se tím ani moc nezabýval. Žil si poklidně svůj život poblíž malé francouzské vísky na starém hradě, který si zamiloval už v dětství a jako dospělý si ho nakonec i pořídil. Scházel se s přáteli, měl své drobné milé plány do budoucna, dokonce přemýšlel i o angažmá v lokální politice. A pak přišel ten den... Bez jediného varování nastala Apokalypsa. Přežil ji jen náhodou i se skupinou přátel a všem nezbývá nic jiného, než se nějak s novou realitou a možností, že jsou dokonce posledními představiteli lidského druhu nějak vyrovnat.
Malevil je nepředstavitelně sugestivní kniha. Sáhl jsem po ní po přibližně dvacetileté pauze a rozhodně toho nelituji. Přečetl jsem ji téměř jedním dechem. Sice jsem již věděl, co a jak se kdy stane, ale člověk si znovu vychutnával ten přechod z lyrické banality maloměsta či přímo vidlákova do totální deprese po něčem, co se přece nemůže stát a nemělo stát až k drobným výhonkům naděje.
Někdo knížce vyčítá údajnou levicovost, ale ta tam ve skutečnosti není. Jedna z významnějších postav je sice bývalý komunista, ale k jeho postojům autor přistupuje s nadhledem i mírnou zlomyslností a spíš se řeší nutnost přežití celé skupiny. Která funguje na kombinaci drobné komunity podřízené dobrovolně vybranému skorodiktátorství. Model je v dané situaci velmi uvěřitelný a jako alternativa se nabízí ještě teokratický diktát nebo vojenská tyranie, což v postapokalyptickém světě jsou také velmi reálné modely, ke kterým by se asi rozptýlené skupinky lidí uchýlily. Vše by záleželo na dominujících osobnostech. Mimochodem k podobným názorům docházela většina autorů, kteří se pustili do spekulace, co by mohlo nastat po nějaké globální katastrofě, která by lidstvo téměř vyhladila.
Přemýšleli jste někdy, jak by asi vypadal svět po totální jaderné válce? Hlavní hrdina knihy Malevil se tím ani moc nezabýval. Žil si poklidně svůj život poblíž malé francouzské vísky na starém hradě, který si zamiloval už v dětství a jako dospělý si ho nakonec i pořídil. Scházel se s přáteli, měl své drobné milé plány do budoucna, dokonce přemýšlel i o angažmá v lokální politice. A pak přišel ten den... Bez jediného varování nastala Apokalypsa. Přežil ji jen náhodou i se skupinou přátel a všem nezbývá nic jiného, než se nějak s novou realitou a možností, že jsou dokonce posledními představiteli lidského druhu nějak vyrovnat.
Malevil je nepředstavitelně sugestivní kniha. Sáhl jsem po ní po přibližně dvacetileté pauze a rozhodně toho nelituji. Přečetl jsem ji téměř jedním dechem. Sice jsem již věděl, co a jak se kdy stane, ale člověk si znovu vychutnával ten přechod z lyrické banality maloměsta či přímo vidlákova do totální deprese po něčem, co se přece nemůže stát a nemělo stát až k drobným výhonkům naděje.
Někdo knížce vyčítá údajnou levicovost, ale ta tam ve skutečnosti není. Jedna z významnějších postav je sice bývalý komunista, ale k jeho postojům autor přistupuje s nadhledem i mírnou zlomyslností a spíš se řeší nutnost přežití celé skupiny. Která funguje na kombinaci drobné komunity podřízené dobrovolně vybranému skorodiktátorství. Model je v dané situaci velmi uvěřitelný a jako alternativa se nabízí ještě teokratický diktát nebo vojenská tyranie, což v postapokalyptickém světě jsou také velmi reálné modely, ke kterým by se asi rozptýlené skupinky lidí uchýlily. Vše by záleželo na dominujících osobnostech. Mimochodem k podobným názorům docházela většina autorů, kteří se pustili do spekulace, co by mohlo nastat po nějaké globální katastrofě, která by lidstvo téměř vyhladila.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)