Ačkoliv je tato knížka vlastně ze zeměplošské série, čtenář to může zjistit jen z několika málo náznaků, které se v ní objeví. A vlastně může být i z alternativního vesmíru, kde prostě pár věcí je podobných jako na tom zvláštním světě, který putuje všehomírem na hřbetě obrovské želvy. Ale to, že se tam nepotuluje Mrakoplaš či Elánius nebrumlá nad hloupostí tohoto světa doprovázen zamračeným pohledem Bábi Zlopočasné vůbec není na škodu. Knížka se čte skvěle a má stejnou dávku typického pratchettovského humoru, jako jeho jiná díla. Hlavními hrdiny jsou nyní inteligetní hlodavci doprovázení, no řekněme nepříliš inteligentním chlapcem, ale také velmi inteligentní kočičkou. Teda vlastně ne rozmilou kočičkou, ale naprosto typickým kocourem, spíše střešního typu, se vším co k tomu patří (kdo neví o co jde a kočky nemá, ať si přečte třebas Nefalšovanou kočku od stejného autora). Tato skupinka v různých variantách prožívá příběh klasického krysaře, ale co se přesně bude dít a také jak ten děj dopadne, to si raději přečtěte. Opravdu to stojí za to.
Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
Terry Pratchett - The Amazing Maurice and his Educated Rodents
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále
Podle mínění mnohých lidí jde možná o nejlepší dílo Bohumila Hrabala. Faktem je, že Obsluhoval jsem anglického krále je výtečná kniha (a pro toho kdo si ji přečte tak i najednou relativně slabý film - kdo ji nepřečetl, může mít o filmu jiný názor). Jde o fascinující knihu, ve které hlavní hrdina jde za tím svým snem. Je to čistě materialistická touha dostat se společensky výše, nahromadit co nejvíce majetku. Peníze a peníze a ještě peníze, ideálem je rozkládat či oblepovat bankovkami vše co se dá. Krůček po krůčku se to hlavnímu hrdinovi daří, mezi tím začne nastupovat nacismus, s ním se objeví životní láska. A ejhle, první nástup mezi vybrané. Jenže najednou se ukazuje, že mezi "nejlepší" prostě nejde jen tak lehce zapadnout. Může být člověk trpěn, ale nemůže být jedním z nich. A stejný případ se opakuje i po válce a také po Vítězném únoru. Na konec autor pochopí, že život je prostě nutno žít jinak, spíše po svém než podle jiných. Dílo je to výtečné, nejen z důvodu velmi dobře vypracovaného děje a mnoha filosofických odkazů, ale hlavně díky krásnému literárnímu stylu. Tady je teprve vidět jak čeština dokáže být krásná a co vše je možno učinit s větami. Dílo nemohlo oficiálně vyjít před rokem 1989.
Španělská krev
Raymond Chandler - Spanish Blood
Mistr detektivek je v knize Španělská krev ve své dokonalé formě. Titulní povídka vznikla v roce 1935. Autor zase čtenáře přenáší do světa ponurých ulic a temných barů v Los Angeles, kde zkorumpovaná a zkažená policie a gangsteři jsou každodenní samozřejmostí. Čtenář má tady možnost odkrývat, situaci, jaká nastala poté, co několik měsíců před volbami byl zastřelen významný politik. Policista, který případ vyšetřuje je z nenadání odvolán, ale něco mu nedá a on v pátrání pokračuje, tentokrát na vlastní pěst ... Pokud čekáte Marlowa, nedočkáte se (je jaksi o něco mladší než tento příběh), pokud čekáte velmi dobré a napínavé čtení, tak máte ho podle rychlosti čtení i na několik večerů zaručené.
Zimoděj
Terry Pratchett - Wintersmith
Tonička Bolavá je kabrňák. Jak jinak je možné označit někoho, kdo v devíti letech dokáže vyrazit na Královnu víl jen s pánví a ještě navíc ji porazit. Kdo jiný než kabrňák by dokázal porazit v jedenácti mocné zlo, které se snaží ovládat cizí těla. No a hlavně, jen taková osoba by byla schopna získat respekt samotné Bábi Zlopočasné. Jenže i velmi schopní dokážou dělat chyby. Možná i proto, že tento kabrňák je přeci jen stále dítě, schopné, dokonalé, ale dítě, a děti občas rádi strčí ruku do ohně, aby vyzkoušely jestli se spálí nebo jaké to je, když se spálí. A spálit se můžete i mrazem, protože malý nevinný tanec s samotnou Zimou, to jsou setsakra velké problémy. Třetí díl z podsérie o Toničce Bolavé je již o něco vážnější než dvě předchozí části, ale je to dané i tím, že prostě hlavní hrdinka není třicet let stále stejně stará jako například Simpsonovi. Vývoj je přirozený a výrazně je to vidět i na knížce. To že pan Pratchett již docela dost filosofuje, to je již delší dobu známo, nyní to stále nevadí, jen to mile doplňuje celou knihu.
Kedrigern a hlas pro princeznu
John Morressy - A voice for princess
Příběhy o Kedrigernovi, to je jedna ze známějších a zábavnějších fantasy sérií u nás. S Pratchettem to srovnávat nejde, ne že by to bylo horší, či méně zábavné, ale humor této knihy je trošku jiný. Podle reakcí by se to dalo popsat asi tak, že u Pratchetta člověk padá ze židle válejíce se smíchy po zemi a u Kedrigerna mu lehce zlomyslný úsměv a neustálé cukání koutků nemizí ze tváře. Jestli už někde je podobnost těchto dvou autorů, tak spíše u nejčerstvějších děl ze série Zeměplochy, kde autor nebývá až tak přímočarý. A o čem tento Kedrigern vlastně je ? Specialista na odeklínací magii se naštve na své kolegy, protože podle jeho názoru se začínají nesmyslně a zbytečně zaplétat s alchymisty, což je pro něj synonymum pro slova podvodník či šizuňk. A při cestě domů narazí na kouzelnou žabku, která je ... Princeznou. A o hledání hlasu pro tuto zelenou krásku je právě tento Kedrigernův příběh, kterým vůbec příběhy o celkem mladém (ale ne dětském, čarodějové jsou dlohouhověcí) sympatickém čaroději začaly.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski - Krew elfow
Andrzej Sapkowski se stal jistým středoevropským (a nejenom) fenoménem. Když vydal svou první povídku o bělovlasém zaklínači, pravděpodobně vůbec netušil, kam celá záležitost až dojde. Stal se mezi spisovateli fantasy v Polsku naprostou jedničkou (i když je tam více perfektních autorů v tomto žánru - například u nás také vydávaní Piekara či Pilipiuk) a čtenáři netrpělivě čekali, kdy co vydá. Na román museli počkat ale až osm let - přesněji na první díl románu, protože na jeho dokončení čekali další pětiletku. V povídkách bylo mnoho věcí naznačeno, mnoho ze světa popsáno, ale většinou šlo vlastně jen o jednodušší zápletky, které se zvláště v počátcích opíraly o nějakou pohádku či klasický příběh. Román to už je velkolepé dílo, které vykresluje celý Geraltův svět a pohyb malých lidiček ve vírech obrovských politicko vojenských sporů. A určitě se v tom světě čtenář nebude cítit úplně cize, spousta prvků tam vypadá tak, jako by vypadla z oka naší malé ušmudlané zemičce. Dílko je nepředstavitelně čtivé a kdo přečetl pár povídek od Sapkovského, ten si Krev Elfů musí také přečíst. Jinak opravdu o hodně přijde.
Mort
Terry Pratchett - Mort
Co s chlapcem, který nic neumí, všecko kazí a je k tomu neustále zadumaný a přemýšlí o všem možném jen ne o praktických věcech ? Potřebuje jít do učení, ale nikdo si ho jako učně moc neumí představit. Je tu ale jedna výjimka a tou je Smrť (ano není to překlep, pokud jste nečetli romány pana Pratchetta, Smrt má své vtělení, které se jmenuje Smrť), tomu by se nějaký učedník hodil. Co kdyby si chtěl dáchnout nebo, že by měl pro to nějaký úplně jiný důvod ? Mort je samozřejmě plně nabitý humorem, ale je to už jiný humor, než jaký se objevil v Barvě kouzel či Lehkém fantastičnu. Mort je vlastně také jakýmsi úvodem do jedné z jako by podsérií Pratchettovy Zeměplochy, neboť zde je možno hledat základ pro Zuzanu Stohelitskou, hrdinku několika dalších smrťovitých románů.
Nadace a říše
Isaac Asimov - Foundation and Empire
Hrr na ně!
Terry Pratchett - Jingo
Co se může stát, když z ničehož nic se na kuse naprosto nezajímavého oceánu, kde se možná jen jednou za čas vypraví nějaký rybář najednou objeví cosi cenného. Jak k takovéto situaci budou přistupovat země, které jsou poblíž onoho místa. Na naší obvyklé a všední zemi to znamená sto padesát a jedna demonstrativních výkřiků, kdo na co má právo, vypouštění různých náhodných vědeckých výprav, které ale končí vztyčováním vlajek na odvěkém území a obrovskými diplomaticko obchodními bitvami. Děla nehřmí, prozatím. A svět disku ku podivu není zas až tolik odlišný od toho našeho, zvláště co se týká lidské a mezistátní, čili vlastně také lidské, blbosti. Na rozdíl od našeho světa má Ankh Morpork svého kapitána Elánia, který velmi neortodoxním přístupem je schopen v mnoha věcech té nejvyšší a nejdokonalejší politiky tak zapracovat jako slon ve skladu porcelánu, že najednou jakékoliv jiné řešení, než to původní nejhloupější, které všichni požadovali, každý považuje za skvělé. I Hrr na ně je přeládován typickými dávkami humoru, jaké od Pratchetta asi čtenář čeká. Nejkouzelnější jsou asi tentokrát jeho vsuvky na téma civilizovaný muž vs ti blbci necivilizovaní, kteří jen ale vynalezli astronomii či matematiku, ale jinak nejsou hodni ničehož více, než nám čistit boty.
Stařec a moře
Ernest Hemingway - The Old Man and the Sea
Jde o poslední dílo Ernesta Hemingwaye a patří vedle Komu zvoní hrana k jeho nejznámějším knihám. Jde o příběh kubánského rybáře, který prostě chce ulovit tu svoji rybu a na konec se mu to podaří. I když finální efekt asi ledaskoho potom překvapí. Jde o dílo velmi útlé a zároveň nepředstavitelně nabité obsahem. Hemingway dokázal na desítkách stran popsat a rozebrat člověka či dokonce i lidství tak dokonale, jak mnoho jiných autorů v desítkách tlustých knih. Stařec a moře byl knihou za kterou Ernest Hemingway dostal Nobelovu cenu za literaturu. Konec konců styl, jaký zde najdete určil směrování velké části literatury ve dvacátém, a vlastně se zatím dá říci že i v jednadvacátém století.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien - Silmarillion
Ačkoliv Pán Prstenů a Hobit jsou rozhodně nejznámější Tolkienova díla, Silmarillion je téměř povinnou četbou pro každého, kdo tyto dvě první knihy již přečetl. Rozhodně je ale nutné na začátek upozornění. Hobit je lehké čtivo, které docela dobře zvládne i mladší čtenář (i když možná nevychutná úplně vše), Pán prstenů je již trochu náročnější a pokud Silmarillion strčíte nějakému čerstvému puberťákovi, tak vám ho asi hodí na hlavu. Je to totiž taková zajímavá dávka mytologie a lyriky, že zvláště první části o stvoření světa můžou ledaskoho odradit. Ale pokud se někomu svět který pan Tolkien vymyslel zalíbil, tak Silmarillion mu poskytne mnoho odpovědí na věci, které byly v dalších knihách jen naznačeny. Jen tak namátkou o co jde s elfy a jejich smutkem u moře, kde se bere nenávist mezi nimi a trpaslíky nebo i takovou banalitu, kdo to vlastně je Sauron. Historie prstenu je docela z Pána prstenů jasná (i když zde se dozvíte ještě více o původu), ale jeho nositel je popsán jen tak matně. Na konec je nutno zmínit jednu věc, tato kniha patří k dílům, které vyšly až po smrti pana Tolkiena. Autor ji úplně nedokončil, podoba, v jaké ji známe je výsledkem práce jeho syna, který dal dohromady celoživotní práci svého otce.
Bílá nemoc
Karel Čapek - Bílá nemoc
Bílá nemoc je divadelní hra o třech dějstvích, která patří do skupiny Čapkových děl, kde se snažil v předvečer druhé světové varovat svět před výbuchem válečného konfliktu. Děj knihy se odehrává v zemi, kterou tehdy bylo možno napasovat například na nacistické Německo nebo fašistickou Itálii a dnes je možné ho i s mírnou nadsázkou přesunout na téměř libovolný stát, který se prostě definitivně rozhodl vést válku a také zpracoval svou populaci pro vedení (znáte to, ty prostě nutné války proti terroru či za demokracii, kdy ať se dějí kdykoliv a jakkoliv tak s mediální propagandistickou průpravou máte davy co nadšeně volají ať žije válka) tohoto konfliktu. A dá se říci, že i Karel Čapek si poté uvědomoval bezvýchodnost při takové situaci, prostě válka musí být a konec, kostky byly vrženy a legie již mohou jít pouze vpřed. Bohužel, jak se ukazuje s postupem času, tahle kniha lidskou náturu popisuje téměř dokonale. Jedinou vadou Bílé nemoci je asi to samé co u většiny Čapkových děl a to příliš velká dávka jistého moralizování. Někdy by to možná chtělo dodat trochu více komplikovanějších dilemat.
Andělé a démoni
Dan Brown - Angels and Demons
Milovníci Šifry mistra Leonarda určitě budou z děje, jaký jim Andělé a démoni nabídnou naprosto nadšeni. Hlavním hrdinou je totiž mladý Robert Langdon. A musí výřešit záhadu, jejíž počátek se nachází ve zvláštní smrti zavražděného fizyka, přesněji v tajuplném symbolu, který byl do jeho těla vypálen. Andělé a démoni jsou velmi rychlým a čtivým thrillerem, kde je čtenář přitlučen ke stránkám knihy hned od začátku. No a nebyl by to Dan Brown, kdyby se Andělé a démoni zase nezabývali záležitostí de facto konfliktu mezi vědou a vírou. Tudíž není divu, že například v katolické církvi si tato knížka moc pochval nevysloužila, dalo by se říci, že zvláště u těch konzervativnějších spíše vyvolala velmi negativní reakci. Ale s tím autor počítal, konec konců kontroverze vždy zvyšují prodej.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde - The Picture of Dorian Gray
Téma narcismu či touhy po věčném mládí se v literatuře objevuje snad již od doby co literatura vznikla. Dá se říci, že tato tématika je jedním z hlavních témat románu Obraz Doriana Graye. Co může udělat s hezkým ale lehce povrchním mladíkem z "lepších lidí" jeho obraz, kde si tento člověk uvědomí jak je vlastně krásný ale jak zároveň jeho krása je pomíjivá. Obraz Doriana Graye je těžko umístit, určitě zde najdete hodně humoru, ale humoristický román to není, stejně tak jako ačkoliv v knize je hodně napětí, rozhodně ji není možno nazvat horrorem. Prostě možná nejlépe ji bude označit za dobré čtivo, které stojí za každou chvilku, kterou při ní člověk stráví. A rozhodně čtenář bude potěšen klasickými paradoxy v jakých si Oscar Wilde libuje, například jak přirozené chování je pózou.
Saturnin
Zdeněk Jirotka - Saturnin
Kdo viděl filmové zpracování je jen z přibližně poloviny připraven na nepředstavitelnou a zároveň absurdní dávku humoru, jakou čtenáři Saturnin nabídne. Saturnin, neboli hlavní postava tohoto literárního dílka, je velmi svérázným osobním sluhou, který v sobě kříží cosi z naprosté dokonalosti britského lokaje s určitou dávkou té specifické českosti jakou například předvádí věčný a dokonalý Dobrý voják Švejk. Historky nemá smysl popisovat, stačí že se začtete a nebudete se schopni od stránek odtrhnout. Dozvíte se jaké to je když se někdo přestěhuje v rámci nutnosti do hausbotu, jaké to je mít naprosto příšernou tetu Kateřinu s obludným synem Miloušem a také budete pozorovat, jak se rozvíjí romantická láska mezi vypravěčem a zaměstnavatelem Saturnina a krásnou hráčkou tenisu Kateřinou. Připojte k tomu dědečka s velmi vyvinutým smyslem pro humor a skvělý koktajl je namíchán.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz - Quo vadis
Quo vadis je asi celosvětově nezjnámější knihou, jakou Henryk Sienkiewicz napsal. Občas se dokonce mylně uvádí, že právě za Quo vadis obdržel Nobelovu cenu za literaturu, ale tu dostal za celou svojí literární činnost, ne jen za toto jedno dílo - i když příběh z dob antického Říma, je opravdu výborný. Knihu lze posuzovat z několika pohledů, může se na to člověk dívat, jako na klasický historický román, je možné ji také brát za krásný romantický příběh, kde láska dokáže nejen změnit člověka na lepší, ale také porazit i téměř nepřekonatelné problémy, no a také může být pro člověka zajímavou exkurzí do myslí křesťanských či představ katolického křesťanství o světě (ale rozhodně zde není nic, co by mělo vadit i sebelítějšímu ateistovi, neboť popisované je součástí evropské kultury již od jejích začátků). Občas se také u Quo vadis uvádí, že je to skrytá narážka, na život Polska pod okupací a to buď carského Ruska či protestantského Německa. Quo vadis je ale téměř povinnou četbou pro každého, je to kniha, kde čtenář může zjistit, že i literatura psaná v 19. století může být napsaná rychle, čtivě a napínavě a osmnáct stran popisů lístků kývajících se ve větru vůbec nemusí být u takovéhoto obsáhlého díla nutností.
p.s. Petronius je king.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway - For Whom the Bell Tolls
Komu zvoní hrana je vedle Starce a moře asi nejznámější knihou, jakou Ernest Hemingway napsal a dá se říci, že právě spolu se Starcem je Hrana knihou, která silně spoluvytvářela spisovatelskou tvorbu ve dvacátém století. Kniha vypráví o republikánském boji ve Španělsku třicátých let, je studií, která se snaží čtenáři přiblížit pohled na krutosti válek optikou člověka, který se konfliktu přímo účastní. Tady Hemingway rozhodně ví o čem píše, neboť sám v této knize popisovanou občanskou válku viděl jako korespondent (sympatisující s republikány) na vlastní oči. Komu zvoní hrana se také snaží čtenáři ukázat, že život plnými doušky lze prožít i ve velmi krátkém období, neboť celý bohatý děj, se odehrává pouze během tří dnů.
Svět podle Garpa
John Irving - The World According to Garp
Kniha napsaná s obrovským smyslem pro humor, ačkoliv možná netryská přímo z každé řádky, jako spíše z stránek a kapitol jako celku. Už jen samotný začátek, kdy dochází k početí onoho Garpa je prostě lehký vtípek. Manžel jakožto věc zbytečná a otravná není potřebný, stačí přeci jen nějak oplodnit vajíčko. Proto se otcem stává těžce zraněný voják v nemocnici, který když vykoná to co je od něj očekáváno, tak stejně umře. A mladý Garp tak vyrůstá bez otce, jen se svojí svéráznou matkou. Později samozřejmě dospěje, ale jeho matka ho i nadále provází životem. Ačkoliv jde rozhodně o humoristický román, nejde pouze o humoristický román. Svět podle Garpa se zabývá také mnohými mnohem náročnějšími tématy, kterým možná právě pomáhá to, že na první pohled vůbec nevypadají tak náročně.
Barva kouzel
Terry Pratchett - The Colour of Magic
Když tato nenápadná a docela tenká knížečka vyšla, asi nikdo nečekal, že vybuchne obrovská pratchettománie. Ale stalo se, Terry Pratchett může nyní vydat téměř cokoliv a téměř s jakoukoliv úrovní a stejně se mu to skvěle prodá. A to jen díky tomu, že zde byla Barva Kouzel. To právě Barva Kouzel představuje poprvé čtenáři ten divný svět, který je umístěn na hřbetě Velké želvy A Tuin. To právě barva kouzel poprvé také ukázala zvídavým dokonalou osobnost antihrdiny Mrakoplaše (zde ještě v doprovodu pana Dvoukvítka) a také zde může zájemce kouknout trošku na staré dobré a mocné obchodní město Ankh Morpork. Ale je to ještě starší verze tohoto slavného města, před plnou modernizací, kterou čtenáři dalších dílů znají, jenže jeho naprosto nezaměnitelný a podnikavý duch je zde naprosto jasně vidět a to již od prvních stránek této knihy. Barva kouzel pobaví určitě každého, ale opravdu si jí vychutnají ti, kteří mají docela dobře načtenou fantasy literaturu, protože odkazů na různá arcidíla je v Barvě kouzel opravdu nemálo. A jeden lepší než druhý.
Robohistorie I.
Isaac Asimov - The Complete Robot
Asimov proslul vynalezením svých práv robotiky, která jsou jednou z ukázek, jak literatura science fiction může ovlivňovat náš svět. Protože jím vymyšlená práva, či nějaká jejich mutace, se berou za takový nějaký obecný základ pro veškeré uvažování o robotech a jejich vývoji i mezi vědeckou komunitou. Sbírek o robotech od Asimova již v Česku vyšlo větší množství, každý fanda sci-fi pravděpodobně nějakou z takových povídek také již někdy četl. Robohistorie, přesněji tento první díl, je ucelenou porcí Asimovova díla, ve kterém se zabývá samozřejmě roboty, soubor vybral on sám a rozdělil ho do několika různých tématických celků. Ty ale dá se říci že spojuje tématika složitého vztahu, jaký může mezi člověkem a takovým trochu jiným strojem (a v některých případech vlastně už skoročlověkem) vznikat .
Farma zvířat
George Orwell - The Animal Farm
Farma zvířat je další kniha, která pomáhala bourat tzv. komunismus, stejně jako například román 1984 od stejného autora. Tahle kniha možná nebyla inspirací k boji, ale rozhodně dokázala mnohé potěšit tím, jak mnoho věcí bylo přeci tak přesně popsáno. A když si vezmete lidi, kteří jsou dneska v čele, tak ta přeměna pašíků na lidi není vyhrazena jen minulosti. Jde o to ovce, či vlastně ovčany dostatečně přesvědčit a už se tu skvěle hoduje a bečící stvoření stříhá a poráží přesně podle potřeb.
Farma zvířat má ale podobně jako 1984 určitý problém. Tím že jde o knihu symbol, tak ji většinou nikdo nemá odvahu za cokoliv kritizovat. Proto se píše o krásných metaforách a nepopiratelných kvalitách díla, jenže ty jsou hlavně z pohledu tzv. ideologického. Kdo si přečte Farmu zvířat s odstupem a bez povinného bití čelem o zem, zjistí, že je to bajka psaná až absurdně doslovně, že vlastně je to čtivo pro děti, které jsou vedeny za ručičku a opakováním dokola několika záležitostí ukazuje, chápete, chápete, tak pochopte, opravdu chci říci toto. Jinak krouží mezi lidmi mylný výklad této knihy. Spousta lidí má dojem, že tady pan Orwell předvídal určité události. Ve skutečnosti ale mu šlo o popis událostí minulých, neboli získání moci v Sovětském svazu a to že se podobný princip opakoval i v jiných zemích je záležitostí jen šíleného ducha minulého režimu.
Drákula
Bram Stoker - Dracula
Drákula je dnes naprostou klasikou, bohužel hlavně jako filmová podoba, je dokonce dost možné, že většina lidí ani netuší, že existuje naprosto klasická kniha, která byla předlohou k filmu a buď si myslí, že jde jen o nějaký scénář, či čekají nějaký bezvýznamný brak. Samozřejmě ctitelé pouze nejvznešenějších uměleckých děl určitě nyní jasné vykřiknou, ale vždyť Drákula samozřejmě že je brak, ale není to tak úplně pravda. V literatuře máme různé žánry, a v nich existují knížky lepší, horší, skvělé i naprosto beznadějné a porovnávat by se měly jen ve své kategorii. Zjednodušeně řečeno, kdyby někdo porovnával libovolné pohádky se sbírkou básní pana Herberta, tak ho bude mít každý normální člověk za pitomce. A tak to je i s horory, jejichž typickým představitelem román Drákula je. Porovnávejme ho s jinými díly tohoto typu a ne s hruškami a nebo žirafami a nebo Pythagorovou větou.
Drákula není jen tak nějakým jednoduchým románem, přišel, uviděl, vysál, zakolíkoval, odešel. Jde o na první pohled zvláštní změť deníkových zápisků, dopisů či kousků novin, kde člověk z různých útržků různých pohledů vytváří svůj vlastní obraz. Na dnešního čtenáře to může působit zvláštně a určitě originálně, jde však o styl, který byl v době psaní Drákuly docela obvyklý. Ale neubírá to na jeho přitažlivosti a dobrém zpracování, jaké pan Stoker čtenáři nabízí. K tomu přidejte dobro a zlo, milostný náboj a také dnes již sice nepříliš aktuální, ale přeci jen místopisné poučení a máte doplněný hrubý náčrt toho, jak přibližně román Drákula vypadá.
Na Větrné hůrce - Emily Bronte
Emily Bronte (Ellis Bell) - Wuthering Heights
Na Větrné hůrce je jednou z knih, jejíž hodnocení se prostě postupem času měnilo. Na začátku byl tento román hodnocen jako zbytečně brutální dílo (Emily Bronte ho vydala pod mužským pseudonymem) a postupem času se začalo uznávat celkové kvality knihy, a dnes jde naprosto jednoznačně o dílo, které patří mezi naprostou klasiku anglické literatury. Pokud někdo čeká od této knihy nějakou čisťounkou růžovou knihovnu, hezké dečky, srdíčka a polibečky, tak asi bude velmi zklamán. Na Větrné hůrce samozřejmě pojednává o lásce, a to o velmi silné lásce, ale kromě tohoto důležitého motivu je zde ještě důležitější část. A tou je naprosto mistrně vykreslovaný rozbor člověka, jeho pohnutek, důvodů jeho chování atd. A navíc pokud chce někdo poznat literárně popsané opravdu čisté zlo, bez takových nějakých pohádkových dodatků, tak knížka Na Větrné hůrce mu to rozhodně umožní.
Jméno růže
Umberto Eco - Il nome della rosa
Jméno růže je jedna z velkých knih světové literatury. Díky tomu se dočkala samozřejmě i filmové verze, která je bohužel v dnešních dobách asi výrazně známější než kniha (i když opravdu všechna čest, Jméno růže jako film, má také výborné kvality). Jenže tady je maličký problém. Vyšetřování vraždy či dokonce dalších vražd jasně svádělo a také svádí obecný obraz tohoto díla na obyčejnou detektivku. Dobře natočenou, ale zároveň to naznačuje divákovi, že nejde o víc než detektivku v zajímavém prostředí. Jméno růže ve skutečnosti má ale více vrstev. Také není divu, detektivek a to i historických opravdu existuje spousta, a asi něco tak jednoduchého, i kdyby bylo sebelépe napsané, by díru do světa neudělalo. Jméno růže má ale také několik dalších velmi důležitých úrovní, které čtenáře velmi obohatí. Na prvním místě je zde kvalitně popsána historie a problémy vztahu moci světské a duchovní, navíc zde také čtenář velmi dobře může zhloubit některé teologické problémy a porovnat si je se svým světonázorem či vůbec popřemýšlet nad jejich smysluplností no a na konec tato "jen detektivka" dokáže docela hezky rozvinout i úroveň romantickou. Jak na jednu knížku toho Jméno růže opravdu dokáže nabídnout hodně.
Dobrá znamení
Terry Pratchett, Neil Gaiman - Good Omens
Konec světa přijde v sobotu. V sobotu po večeři. A konec světa, to vůbec není nějaká sranda. Hořící moře, obrovské armády Nebes i Pekla, prostě čas a místo na kterém byste rozhodně nechtěli být. A to si uvědomí dokonce i agenti obou největších mocností (ne ne, žádní Američani a Sověti či něco podobného, jde o vyslance opravdu těch největších mocností, té hodné horní a té zlé dolní). Takže se rozhodnou zastavit čtyři jezdce, kteří Apokalypsu přinesou a také vyřešit problém s Antichristem. A tady se začínají problémy, protože Antichrist je jedenáctiletý klučina, který po nějaké zkáze světa vlastně taky vůbec netouží.
Na jednu stranu Dobrá znamení si asi nejvíc vychutnají ti čtenáři, co viděli například film Omen či nějaký z jeho klonů (a znají biblické téma Apokalypsy), ale to neznamená, že by pro zbylé byla kniha neuchopitelná, humor bude jasný každému, jen prostě pro část čtenářů tam bude ještě více vtípků nebo možná přesněji, vtípky budou ještě vypracovanější. Konec konců u knich pana Pratchetta je humor, zvláště takový ve více vrstvách, naprostou normou a ani Dobrá znamení v tomto nejsou výjimkou.
Tanec na hrobech
Mika Waltari - Tanssi yli hautojen
Pokud někdo zná Waltariho jen jako spisovatele, který popisuje starověk či středověk a pak možná napsal něco moderního co stejně nikdo nečte, tak ten bude zajisté velmi překvapen knihou Tanec na hrobech. A vůbec jí bude překvapena asi většina milovníků stylu Waltariho, protože tato kniha je prostě napsána trošku jinak. Ačkoliv je to stále příběh, kde jde o významnou mezinárodní událost (nezapomeňme, že autor je Fin, to že pro nás finská historie je asi španělská vesnice, ještě neznamená, že to významné není) mnohem důležitější je nyní romantická zápletka dvou hlavních hrdinů, dívky z drobné finské šlechty a mocného ruského cara. A rozhodně to nemá tentokrát ten tragikomický nádech, jaký se často objevuje u zamilovaných postav v Waltariho díle. Nenarazíte tady na tu slepotu na jedné straně a bezcharakternost na druhé ani nic podobného. Prostě láska a zároveň velké a složité hnutí lidské mysli. Rozhodně je Tanec na hrobech kniha, která stojí za přečtení.
Otec prasátek
Terry Pratchett - Hogfather
Tentokrát nás zeměplošské universum zavede do dětské představivosti. A pokud někdo by čekal, že v těch malých hlavičkách jsou jen samí plyšoví medvídci a růžoví koníci, tak se setsakra bude divit. Svět dětí bychom totiž měli brát jako celek, pokud dítku odnáší víla zoubek, tak kam ty zoubky pak poputují ? A jakpak to tam asi bude vypadat, když si člověk vezme miliardy zoubečků na hromádce. Stejně tak jako duchařské strašení rodičů či vychovatelů, by ve zhmotnělé podobě rozhodně nemuselo vypadat jako veselá průpovídečka. Useklé prsty, lidožravé skříně, bubáci čekající na každý váš neprozřetelný krok. Kombinací Zeměplochy a dětské fantasie nás tentokrát bude provádět Smrťova vnučka, která s pomocí pohrabáče dokáže vyřešit téměř všechny problémy a ty zas bude vytvářet "mírně" vyšinutý vrah Časnačaj, který plní zakázku Auditorů. A kdo je Otec prásátek ? No v tomto dílé zjistíte, že někdy nemá moc masa na sobě a rčení vyhublý na kost, byste měli brát opravdu doslovně. Ho, ho, ho.
1984
George Orwell - Nineteen Eighty-Four
O 1984 se velmi špatně píše, podobně jako například o Farmě zvířat. Obě tyto knihy, které vyšly z pera britského novináře a socialisty (na jeho levicovost, které se nikdy nezřekl, dokonce šel za levicový svět bojovat do Španělska) jsou kultovní a nekritizovatelnou záležitostí. Jenže u literatury krásné není důležitý jen obsah, ale také forma, a ta podle mého názoru je prostě slabá. Je to takové novinářské, osekaně napsané s osekanými postavami. Proroctví, které kniha 1984 přináší a které se dají napasovat nejen na režim minulý ale často i na spoustu událostí v dnešním tzv. demokratickém světě, se staly tak nekritizovatelnou ikonou, že se rozebírá záležitosti newspeaku a neustále vedený konflikt mocností a zamazávání historie, ale z čistě literárního hlediska tuto knihu málokdo rozebírá nebo bleskurychle přechází k vychvalování hodnot obsahových. Což i leccos o literární kvalitě 1984 naznačuje. Kdybych mírně přeháněl, takový pan Tyl je super osobností, a to jen pro to, že jeho jméno je za naší národní hymnou, to že to byl tvůrce tehdejšího totálního braku, který vlastně dnes už nikoho moc nezajímá už v obecném povědomí není.
Znamená to ale, že by se kniha 1984 neměla číst ? Rozhodně ne, protože ačkoliv forma je u literatury krásné, podle mého názoru velmi důležitá, stejně důležitý je i obsah. A ten je rozhodně velmi zajímavý a bude stále aktuální. Přečtěte a rozhlédněte se kolem sebe - nenechte si vnutit, že kniha je jen o minulosti (to by mimochodem naznačovalo paradoxně slabou kvalitu, protože velká literární díla musí být nadčasová) - vidíte Winstone?
Harry Potter a Relikvie Smrti
J. K. Rowlingová - Harry Potter and the Deathly Hallows
Po mnoha letech zmáhání došel osud Harryho Pottera do finále, blíží se jeho kouzelnická plnoletost a tím i čas kdy se ztrácí magická ochrana, která jeho osobě ulehčovala přežití. Temný pán Voldemort už dávno není jen tím někým, jehož jméno se nesmí vyslovovat. Je opravdu reálnou zlou silou, která touží po definitivním zničení Harryho Pottera. Jeden z největších a nejmocnějších ochránců mladého čaroděje, jakým byl ředitel školy v Bradavicích Brumbál, byl již v předchozím dílem zabit, jeden z Harryho profesorů, se kterým se mnoho let učil, neboli pan Snape je na zlé straně moci (právě on Brumbála zlikvidoval) a situace nevypadá rozhodně nijak optimisticky. Tento díl je ponurou bitvou dobra a zla, s několika velmi překvapivými zvraty (přinejmenším pro toho, kdo zvědavě nešmíroval dopředu, co a jak se stane či nečetl recenze hlupáků, kteří de facto největší překvápka jaká Relikvie Smrti přináší prozradili). Díl konečně vysvětlí také věci, které byly v předchozích částech Harryho Pottera nedpovězeny a také dokreslí kompletní obraz světa, ve kterém se mladý, vlastně již skoro dospělý, hrdina pohybuje.
Služebník boží
Jacek Piekara - Sluga Bozy
Jsou knihy, které se naprosto záhadně na našem relativně malém knižním trhu neuchytí. Čtenáři, ačkoliv měli vyhladovělí po nich skočit, je prostě nějak ignorují. Služebník boží je jedním z takových příkladů. Jde o první díl série, která si v Polsku vytvořila skoro stejně fanoušků jako například cyklus se Zaklínačem, který je velmi populární i u nás. Důvody proč Služebník boží neuspěl samozřejmě přesně známé nejsou. Můžeme se jen domnívat. Jednou možnou verzí je to, že část čtenářů fantasy nemůže zapomenout na otřesneho Conana, kterého pan Piekara vytvořil. Další verzí je, že čtenáři nevěděli o co jde a odpudila je obálka a hlavně název spojený s polským autorem. Všichni lidé vědí že Polsko je katolické a čtenáři fantasy k největším vyznavačům křesťanství nepatří spíše naopak a název a země původu mohla vyvolat dojem, že jde o nějakou náboženskou agitku.
A to je strašný omyl. Protože ovšem, hlavní hrdina je inkvizitor, ale za prvné čarodějnice a čarovníci a heretici, které pronásleduje nejsou nějací pomatenci, ale démoni nejvyššího sortu, ale co je důležitější, to křesťanství je takové nějaké divné. V alternativním světě, který Služebník boží popisuje, totiž Ježíš Kristus nevstal z mrtvých. On rovnou sestoupil z kříže, vzal do ruky meč a vymordoval římské hříšníky a rozvrátil jejich říši. Dovedete si už asi výtečně představit, jaké "křesťanství" světu vládne. A navíc hlavní hrdina inkvizitor je jen prostým a nebohým hříšníkem, má rád lehké děvy, víno a ostrý meč. A jeho nadřízení, i z té nejvyšší úrovně, jakou jsou biskupové či papeži, jsou velmi podobnou cháskou. Případně se občas objevující pitomečkové, kteří tvrdí, že tak to být nemělo, že základem je jen láska a oplácení chlebem, jsou jeden z prvních cílů k upálení. Jediné co knize trošku ubírá je překlad, je příliš moderní a strohý a občas místa, kde pan Piekara dokázal vytvořit atmosféru špíny, hnusu, krve a potu pan Weigel jen popisuje nějakou špínu, hnus, krev a pot. Ale rozhodně je Služebník boží knihou, kterou stojí za to znát, tak hurá do knihovny a nebo do knihkupectví či antikvariátu.
Buch!
Terry Pratchett - Thud!
Trpaslíci a trollové se zase mydlí, nebo chystají mydlit, vlastně oni se mydlí pořád, jen nyní je to takové intenzivnější. A protože Ankh Morpork je jedním z největších tpasličích, ale i trollích měst světa, tak to začíná přinášet docela dost problémů. A problémy, to je věc, kterou velitel Městské hlidky Elánius naprosto nesnáší. A pokud velitel hlídky něco nesnáší, tak zdroj problémů má najednou různé problémy také. Etnický konflikt, rovnováha ve městě a hlavně velká dávka konzervativních trpaslíků, pro které i sklep je nebezpečně blízko slunce. To je hlavní náplň knihy Buch!, další výpravy do světa Zeměplochy, která je spojená s Městskou hlídkou. A jako všechny tyto díly, má i Buch, kromě samozřejmě obrovské dávky již tradičního humoru, také menší detektivní zápletku. No a navíc přinese do našich domovů kouzelnou básničku o kravičce, kterou si obzvláště čerství rodiče určitě velmi rychle oblíbí.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien - Lord of The Rings: The Return of The King
Akce jde pomalu do finále. Sarumanův pokus o vytvoření své vlastní říše padl a čaroděj, i když sám se před spravedlností opevnil ve své nedobytné věži, už asi nemá další možnosti, jak škodit. Ale Rohan je jen malou částí problémů Středozemě. Hlavní nebezpečí stále přichází z Mordoru a tomu stojí v cestě pouze Gondor. Pomůže tomuto starověkému království pod péčí správců už vůbec nečekaný návrat krále ? Bitvy jsou důležité, ale jak nejmoudřejší vědí, stejně jde pouze o zastírací manévry, které mají odvést pozornost Sauronova oka od své vlastní země, kam zamířil Frodo se Samem. Bohužel mise zničení Prstenu má obrovský problém, Frodo byl zajat a Prsten má v rukou nyní Sam Křepelka. V posledním dílu trilogie Pán prstenů je již od začátku jasné, že tady už se může jen rozhodnout, tak a nebo onak. Vše je na hranicích říše zla a ta se dala do pohybu. Optimismus, který se v různých momentech objevuje, je velmi rychle sražen sugestivními popisy bezvýchodnosti situace. A navíc kniha má vlastně tři různé konce, což zvláště ty, kteří viděli pouze film Návrat krále, potěší - protože tam konce byly jen dva.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowlingová - Harry Potter and the Half-Blood Prince
A čtenář se znovu přenese do Bradavic, tentokrát půjde již o šestý rok studií mladého čarodějnického studenta s bleskem na čele a retro brejličkami. Tentokrát Harry má soukromé lekce u Brumbála, kde bádají podrobněji Voldemortovu osobnost. Jak se ukazuje, za jeho přežití mohou viteály, předměty, kde mág může ukrýt části své duše a dokud tyto předměty nebudou zničeny ani mág nemůže být úplně zlikvidován. V knize zemře jeden z velmi významných pozitivních hrdinů a i mladý Harry Potter se rozhodne svůj život na plno věnovat likvidaci Voldemorta. A kdo je ten princ dvojí krve ? To je také překvapení. Tento díl již je přeplněný temnotou, ale jen a jen mu to prospělo. Po jeho přečtení má čtenář okamžitě chuť sáhnout po dalším díle Potterových dobrodružství, a neb jak to teda sakryš už konečně dopadne.
Dvě věže
J.R.R. Tolkien - The Two Towers
Čařoděj je mrtev, ať žije čaroděj. Druhý díl Pána prstenů začíná velkým honem na skřety, kteří unesli Smíška a Pipina. V souběžné linii Frodo pokračuje ve své cestě, která je vlastně tím jediným důležitým co Středozem zajímá. A po cestě se mu podaří získat zvláštního pomocníka. První díl trilogie, Společenstvo prstenu, měl ještě větší množství poklidných milých scén, kdy konflikt byl vlastně stále ještě někde daleko. Dvě věže nabízejí děj, který se pohybuje buď přímo na válečné frontě, nebo ta je hned za humny a do uší doléhá zvuk bojové vřavy. Objeví se zde několik překvapivých zvratů, přijdou noví spojenci a obnoví se staré zrady, ale stále je situace spíše beznadějná a nebo naděje je jen to malinké světélko v dáli. Jen aby i to nebyly válečné ohně orků.
Harry Potter a Fénixův řád
J.K. Rowling - Harry Potter and The Order of Phoenix
A přichází pátý rok studií Harryho Pottera ve škole v Bradavicích. Je to jen pouhý rok po opětovném návratu lorda Voldemorta. Na začátku musí řešit klasické problémy kontaktu světa magie se světem mudlů a také se zde do hry dostává Fénixův řád, skupina čarodějů založená ředitelem Bradavic Brumbálem, kteří se rozhodli chránit svět před zlým vlivem Voldemortových poskoků. Souběžně Harry musí dokázat, že není jen nějaký prázdný chlubil, který se jen snaží strhnout na sebe pozornost. No a také zde bude zaútočeno na rozvíjející se svět Harryho hormonů. Paní Rowlingová i v knize Harry Potter a Fénixův řád drží velmi vysokou laťku dobře napsaného oddechového čtiva. Možná některé dialogy či chování postav jsou trošku méně reálné (i s přihlédnutím k nereálné realitě celého cyklu) či dokonce infantilní, ale to měla v každém díle, a rozhodně zde je vidět, že pero již drží velmi pevně v ruce a stereotypy, které se v její tvorbě vyskytují jsou zároveň tím, co čtenáři od série očekávají.
Alchymista
Paulo Coelho - O Alquimista
Pokud začnete číst tuto relativně tenoulinkou knížku, tak vás hned od prvních stran čeká bleskový a velmi zdařilý přenos do světa fantasie. Ne do nějaké klasické fantasy, ale vlastně do vaší hlavy a vaší představivosti. Kniha vypráví o mladém pastýři z Andalusie, který miloval čtení a chtěl poznat ten velký svět, ze kterého přichází různí zajímaví lidé. Jeho sny mu pak ukážou cestu jak dál. Alchymista se ve čtenáři snaží otevřít tu část naší duše, o které většinou nemáme ani ponětí a nebo ji ignorujeme. Také nás vybízí k určité odvaze, přeci v životě by člověk neměl jen snít, ale také své sny realizovat. Neznámé pro nás nemá být bariérou či zdrojem výmluv, ale naopak výzvou k dalšímu a dalšímu poznávání. Přečíst tuto knihu není nic složitého, na pochopení také není nijak náročná, ale po jejím přečtení člověk pochopí, proč se Alchymista stal světovým bestsellerem a to i přes to, že nejde o prázdninové lehké čtení, ale o literaturu, kterou po právu nazýváme krásná.
Neznámý Asimov I.
Isaac Asimov - Early Asimov
Mnohem lépe než český název, vystihuje obsah této knihy její název původní. Čili Raný Asimov a to je přesně co tato sbírka povídek nabízí. Rozhodně je nutno hned na začátku říci jednu věc. Je to kniha pro fanoušky autora, protože kdokoliv, kdo nepropadl asimovománii a bude to jeho první kontakt s tvorbou tohoto autora může mít velký problém. A tím je dosti ztuhlý a často lehce umělý Asimovův styl. Navíc některé zápletky a vůbec náměty povídek ukazují na jistou archaičnost a nenadčasovot, kterou určitě od velikána takového jména nikdo příliš nečeká. Ale pro toho, kdo má Asimova rád, určitě je velmi zajímavý náhled na začátek jeho tvorby a také peripetie, které vznik různých jeho povídek provázely - protože tato knížka neobsahuje jen povídky, ale také každá je uvedena určitou autorovou předmluvou. Neznámý Asimov je spíše studie než skvělé počtení, ale pro tu vybranou skupinu čtenářů, která byla určena hned na začátku, rozhodně četba nebude zbytečně vyplýtvaný čas.
Kmotr
Mario Puzo -The Godfather
Na začátku zde máme prostě jen milou svatbu zámožnějších občanů. Bohatý američan Vito Corleone vdává svoji dceru a jeho příbuzní a přátelé dorazili na oslavu. A během té oslavy samozřejmě přicházejí za ním, oslovují ho kmotře a přinášejí mu dárky. S dárky je někdy spojena nějaká menší prosbička. A co by Kmotr pro své blízké neudělal. I kdyby to mělo být zmasakrování týpků, na které byla spravedlnost trošku příliš měkká. Je to prostě hodný člověk, jen žije tak nějak lehce vedle normální společnosti, sám si vytváří zásady a respektuje vlastně jen ty, kteří k životu přistupují podobně. I když respektuje, on je toleruje, pokud nedej bože jejich zásady jsou v rozporu s jeho přístupem k životu, pak zde máme problém. A vice versa. Kmotr je výtečný román (a byl také zvláště v případě prvního dílu výtečně zfilmován), ale zároveň jde o vlastně extrémně amorální čtivo. Všechno má spád, dobří trestají zlé, jen ta připomínka, že ti dobří jsou vlastně ten nejhorší odpad společnosti je v celé knize taková nějaká nevýrazná. Vznáší se jen lehce a někdo si jí ani nemusí všimnout.
Pátý elefant
Terry Pratchett - The Fifth Elephant
Co se stane, když se obrovský slon srazí s planetou. Takovou divnou planetou, která se posouvá vesmírem na hřbetě velké želvy ? No vzniknou obrovské tukové ložiska, a tuk to je přeci to naše mazlavé zlato. A co se stane, když v Ankh Morporku lord Vetinari dostane nápad, že diplomacii nejlépe vyřeší slon v porcelánu ? No jmenuje do jeho role samozřejmě velitele Elánia. K tomu je nutno ještě připočíst složitosti, které přináší vztah vlkodlačice a člověka, složitou dělbu moci mezi abstinujícími upíry, rozhodně nedržicími dietu vlkodlaky a těmi malými zahradními ozdobami, které ale sedí ne na krtinci, ale na největších zásobách onoho na začátku zmíněného mazlavého zlata a máte klasický výtvor, jaký pan Pratchett ve své sérii většinou vypouští. Pátý elefant se čte rozhodně dobře, je to sice samozřejmě oddechovka, kde se válíte smíchy na každé stránce, ale navíc zde máte i malou detektivní záhadu uzamčeného pokoje a k tomu honičku, kde Elanius je samozřejmě od začátku bez nejmenších šancí. Pro milovníky Pratchetta je Pátý elefant povinnost, pro náhodné čtenáře zajímavůstka, i když doporučil bych začít spíše nějakým dílem z Mrakoplašovské série.
Ocelové jeskyně
Isaac Asimov - The Caves of Steel
Země je přelidněná, část populace sice vybrala cestu do vesmíru a osídlila nové světy, ale většina lidí vybrala mateřské lůno své planety a to téměř doslovně. Život na přelidněné (hmm představy z padesátých let o číslech dnes tak ohromující nejsou) planetě se přesunul pod povrch zemský do obrovských ocelových jeskyní. Život na Zemi ale je ovlivněn i potomky kolonistů vesmíru. Vesmířané na své světy nezanesli choroby, vymýtili genetické vady a z pohledu Pozemšťanů (kteří se ale s živými jedinci moc nesetkají) jsou slabší verzí Supermana. Životy jim navíc ulehčují všudypřítomní roboti a proto není divu, že když se Vesmířané snaží ovlivňovat pozemský život, tak se to nesetkává s velkým pochopením a roboti jako jeden ze symbolů vesmírné dekadence (doplněný Frankensteinovým syndromem), také moc nadšení nevzbuzují. A v této situaci Detektiv Eliáš Baley, typický pozemšťan, který ocelové jeskyně zná jako to jediné a dobré, musí jít řešit vraždu Vesmířana. Kniha má onen typický ještě nevypsaný Asimovovův styl, který ale přebíjí kvalita nápadů a solidně rozpracovaná detektivní zápletka. Ocelové jeskyně navíc stanoví úvod do jakéhosi spojení robotického a nadačního cyklu stejného autora, kde detektiv Eliáš a jeho přítel Daneel vyšlou lidstvo znovu do vesmíru.
Karin Mansová
Mika Waltari - Karin Maununtytär
Karin Mansová je další ve skutečnosti tragickou postavou, jejichž osud tak přitahoval Waltariho pero. Tentokrát bůh zaplať nepůjde o nějakou variantu inteligentního hlupáka, ale o relativně klasický příběh velké lásky dvou lidí z naprosto rozdílné společenské sféry, který je pronásledován celým okolím. A navíc to ještě dopadne špatně, ale co a jak se stane, to už si případní zájemci o příběh Karin dcery Manse. Král Erik, který vedl bohatý noční život, jednou během svého bláznění narazil na mladou Karin, dívku z lidu. Okouzlen její krásou ji nechal přivést na svůj dvůr, kde se postupně do ní zamiloval. Bohužel šlo na jednu stranu o vládce velmi inteligentního (jak potvrzují jeho současníci), ale zároveň měl nějakou psychickou poruchu, která se neustále prohlubovala. To vše spojené s jeho pokusy o omezení moci šlechty, která v jeho lásce viděla a správně cítila zdroj jeho slabosti je kromě lásky dvou lidí, dalším hlavním motivem Waltariho knihy.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski - Narrenturm
Tato knížka byla určitým překvapením pro všechny fanoušky lehkého a velmi kvalitního pera arcimistra moderní fantasy. Najednou opustil svět odvážného bělovlasého zaklínače a pustil se do vírů a vášní skorohistorického románu, který je umístěn ve velmi výbušné době husitského povstání. Mladý hrdina Reinmar z Bělavy je na samém začátku přistižen doslovně se staženými kalhotami a později se už jen akce točí a on se dostává do koles osudu mnohem mocnějšího než je nějaká smrtelníkova vůle. K tomu ještě je nutno připočíst zamilovanou potřeštěnost hlavního hrdiny, která ho neustále dostává do dalších a dalších problémů a základ pro svižné čtení je uvařen. Zároveň je ale tady vidět obrovská autorova snaha o zachování dobových reálií, velkou část postav, míst a událostí, které Narrenturm popisuje si čtenář může bez větší námahy dohledat. Nenarušují to ani občasné fantasy vstupy s magií, konec konců přístup k čárům a kouzlům byl tehdy trochu jiný a to co je zde magické nepůsobí nijak výrazně nepřirozeně. Narrenturm má také další bonus, při veškeré úctě, pan Jirásek je lehce nečtivý a proto čím dál tím více mladých lidí moc toho o husitech a jejich době neví, tady se to nenásilnou formou mají možnost dozvědět a to relativně objektivním, byť přeci jen lehce antikatolickým, pohledem.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque - Im Westen nichts Neues
Na západní frontě klid je jeden z nejsilnějších protiválečných románů co kdy vznikl. Byl ovlivněn hrůzami první světové a nejhorší na tom je, že stovky a tisíce podobných svědectví nedokázaly zabránit výbuchu války druhé. Na západní frontě klid vypráví příběh mladých kluků, kteří plni nadšení (ale zároveň pod psychickým nátlakem svého okolí) vyrazí plnit svoji samozřejmou vlasteneckou povinnost, jakou je právě služba v armádě. Ale mezi zelenými mozky a pod tvrdým prušáckým drilem začíná poznávat, že armáda to nejsou jenom nablýskané uniformy a mávající šťastné davy. Ba co více, neustále jen objevuje další a další porce hnusu, jaké vojsko a zároveň válka nabízí. A co je nejhorší, sám začíná podléhat změnám, které tento zelený život přináší a svět mimo jeho obzor najednou ztrácí smysl. Vysvětlení co znamená nadpis Na západní frontě klid, přijde na poslední stránce této knihy.
Hlava 22 (Hlava XXII)
Joseph Heller - Catch-22
Hlava 22 (u nás je obvyklé psát a vydávat tento román s římskými číslicemi, ale ačkoliv to má jistou logiku, není důvod pro nepoužívání arabských, které měl i autor v originále) je nejznámější a asi i nejoblíbenější, zvláště díky existujícímu filmu, román amerického spisovatele Josepha Hellera. Kniha vznikla na základě literárně dobarvených autorových válečných prožitků. Asi nejlepším popisem co se v této hořce satirické knize děje je vysvětlení jejího titulu. Onen příslovečný paragraf číslo dvaadvacet umožňoval propustit z armády psychicky nemocného, jenže zároveň pokud někdo o propuštění na základě tohoto paragrafu požádal, tak automaticky vlastně dokázal, že není psychicky nemocný a tudíž v armádě může zůstat. Je to naprosto dokonalý příklad vojenské nesmyslnosti a iracionality, který je v krásné literatuře tak často pranýřován - Hlava 22 bývá občas porovnávána například s klasickými českými Dobrodružstvími vojáka Švejka - s tímto románem je Hlava 22 například velmi spřízněna v pohledu na důstojnictvo jako skupinku bláznů, hlupáků a vlastně škůdců. Román se odehrává za druhé světové v Itálii na malém ostrůvku Pianosa, který má být základnou bombardovací americké letky, ale na Němce v něm de facto nenarazíte. Jen na absurditu zelených mozků.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari - Sinuhe egiptilainen
Egypťan Sinuhet je asi nejznámější a rozhodně jeden z nejlepších románů, který finský spisovatel Mika Waltari kdy napsal. Hlavním hrdinou je lékař Sinuhet žijící v starověkém Egyptě faraonů, který vlastně v první osobě vypráví svůj příběh. Člověk má tak možnost seznámit se s obdobím, kdy v egyptské říši se objevil panovník, který přinesl nápad jednoho jediného boha a pokusil se svrhnout ostatní božstva odstranit. Ve stejném období se objevila moc a síla nové říše Chetitů či přišel záhadný pád Minosovy Kréty. Autor velmi umně posplétal množství různých témat a událostí, sice je pravda, že ortodoxním historikům občas vstávají vlasy hrůzou (a některé věci prostě věda odhalila až po napsání onoho románu), ale zde nejde o literaturu faktu, ale o beletrii a to výbornou. I člověk který normálně nečte, v případě této knihy dokáže být pohlcen jak bohatstvím popisovaného světa, tak i naprostou nemožností a naivitou hlavního hrdiny. Egypťan Sinuhet má schopnost de facto zničit či pokřivit bez vlastní vědomé viny cokoliv čeho se dotkne (což je konec konců docela oblíbený autorův přístup k vlastním literárním bohatýrům).
Harry Potter a ohnivý pohár
J. K. Rowlingová - Harry Potter and the Goblet of Fire
Jak to už u Harry Pottera bývá i čtvrtá série je nabitá nepředstavitelnou akcí. Na začátku se Harry Potter spolu s rodinou Weasleyových poprvé seznámí s tím, jak vypadá famfrpál hraný opravdovými profíky. A najednou po zápase se na nebi objeví znak, který jasně věští návrat toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat. Voldemorta, ups a sakra. Ve škole v Bradavicích je také zmatek, protože se Harryho Alma mater připravuje na soutěž kouzelnických škol, které se zúčastní také studenti z Francie a Bulharska. Podle pravidel mají být tři účastníci, starší studenti, ne nějací mladí zobani jako Harry. Ale nějakou zvláštní shodou se ukazuje, že tentokrát budou čtyři. A zajisté překvapivě Harry Potter je mezi nimi a bojuje o Ohnivý pohár. Problémy, trable, Malfoy, novinářská havěť, počteníčko jak má být.
Pán prstenů - Společenstvo prstenu
J. R. R. Tolkien - The Lord of The Rings, The Fellowship of The Ring
V milé příjemné krajince, kde žijí takoví milí drobní človíčkové nazývaní hobiti, žije také světem protřelý a zkušený Bilbo, který vychovává svého synovce Froda. Bilbo z jedné ze svých výprav přinesl kouzelný prsten, který mu umožňoval stát se neviditelným. A také něco navíc, ale o tom milý hobit nevěděl, i když někde v podvědomí asi něco cítil. Po oslavě svých narozenin se Bilbo rozhodne odejít do ústraní a svůj majetek včetně prstenu či možná spíše Prstenu předá mladému Frodovi. Po dalších letech klidu ale přijdou znepokojující zprávy ze světa a čaroděj Gandalf vyzve Froda k cestě do světa, kde by se mělo vše rychle vyjasnit. Hned na začátku se přidá sluha Sam a kamarádi Smíšek a Pepin a tak pomaličku polehoučku vzniká Společenstvo Prstenu ....
Dnes již naprosto kultovní kniha, kterou asi spousta lidí zná spíše z její filmové podoby. Ale kdo sáhne po předloze, tak rozhodně neprohloupí a kdo si před otevřením Společenstva prstenu sáhne po Hobitovi, tak udělá ještě lépe.
Harry Potter a vězeň Azkabanu
J. K. Rowlingová - Harry Potter and The Prisoner of Azkaban
Jde o třetí díl mladého čaroděje s brejličkami a cejchem na čele. Harry Potter a jeho nejbližší kamarádi Hermiona a Ron se těší na třetí rok, který stráví v čarodějnické škole v Bradavicích. Jenže jak je tomu u Harryho zvykem, už od začátku se začínají objevovat náznaky, že ani další rok nebude pouhá procházka růžovým sadem. Děti se velmi rychle dozvědí, že na svobodu se dostal vězeň z Azkabanu ultrazlý Sirius Black, možný další ten jehož jméno se raději nebude to. Prostě víte, a akce začíná a pak jede samospádem až do poslední stránky knížky.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown - Da Vinci Code
Obětí vraždy v muzeum Louvre se stává správce uměleckých sbírek. Pozice v jaké je jeho tělo nalezeno velmi výrazně připomíná známý Da Vinciho obráz na kterém ukazuje proporce lidského těla. Robert Langdon, znalec náboženské symboliky začíná zjišťovat co je za případem, k pátrání se přidá i specialistka na šifry Sofie. Situace vůbec není jednoduchá, protože hádanky se na sebe vrší, za zvláštní vraždou se ukrývá něco jiného a navíc se na scéně objevuje divný mnich s rozhodně nepříliš přátelskými úmysly.
Šifra mistra Leonarda se stala hitem a také vzbudila výraznou nechuť církve, která knihu několikrát odsoudila. Beletrie, jakou Šifra mistra Leonarda rozhodně je, byla katolickým vedením kritizována za to ži si dovoluje nectít historická fakta a ve vymyšlené historii nepředstavuje círekv tak jak by si Vatikán přál
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien - The Hobbit or There and Back
A takhle to všechno vlastně začalo. Byl jednou jeden hobit, který miloval svůj klidný život, ale zároveň snil i o trošičce dobrodružství, mělo by ho být jen tak akorát a vlastně by mohlo být i daleko za humny. Ale to by tento milý hobit nemohl mít za přítele čaroděje Gandalfa, ten mu domů poslal celou tlupu trpaslíků, kteří našemu milému boubelatému človíčkovi převrátili život vzhůru nohami. A výprava za pokladem, který hlídá mocný a neporazitelný drak, začíná.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky vznikl jako pohádka, kterou J. R. R. Tolkien četl svým dětem a zároveň je to dílko zasazené do jím celý život tvořeného fiktivního světa, Středozemě. Stanoví vlastně jakýsi úvod k následujícímu Pánu prstenů, ale je součástí ság a příběhů ze světa, jehož dřívější děje popisuje Silmarillion.
Harry Potter a tajemná komnata
J. K. Rowlings - Harry Potter and the Chamber of Secrets
Prázdninový život mezi příbuzenstvem byl pro mladého Harryho Pottera peklem. Tetička a strýc se mu snaží život znepříjemnit jak to jen jde a proto se těšil do školy v Bradavicích víc než na cokoliv jiného. Ale před jejím začátkem mu malý skřítek věští obrovské problémy. Ve škole se změní učitel obrany proti černé magii na velmi divného Zlatoslava Lockharta no a ve škole někdo začal proměňovat mladé studenty v kámen.
Jak je vidět i Harry Potter a tajemná komnata bude plný napětí a zážitků, kterými strhl svět díl první celé této série. Z vad se dá vytknout jen mírnou šablonovitost a obecnou průhlednost zápletky, ale kupodivu to že víme co bude a jak bude nám vůbec nijak nebrání v tom, si to ještě pořádně přečíst a ujistit se, že jsme se v odhadu trefili.
Malý princ
Le petit Prince - Antoine de Saint-Exupéry
Hlavním hrdinou nejslavnějšího Exupéryho díla je Malý Princ. Ten se záhadným způsobem objevil na Sahaře a tam začínáme poznávat další sérii jeho prazvláštních a mystických příběhů. Malý princ nejen jako kniha ale i právě jako ta postava, dokáže okouzlit nejen ty nejmenší, ale mnoho v něm najdou lidé již v životě zkušenější.
Malý princ je drobný, z hezkou a přitažlivou tvářičkou rámovanou světlými vlasy, která vzbuzuje důvěru. Je trošku naivní, ale tento přístup mu pomáhá nacházet nové přátele. Velmi rád zadává hodně otázek a také na věci reaguje přímo, bez promyšlenosti či zákeřnosti, dá se říci také že je prostě poctivý neboli nezkušené dítě. Malý princ bydlí na planetě B-612 (vlastně možná nejde ani tak o planetu jako planetku) a nedostatek zážitků a prožitků (přeci jen když vašim největším vzrušením je pozorovat západy slunce) ho vylákal na cestu do světa. Tam chce Malý princ objevit jak pravé přátelství tak zjistit pravdu o své osůbce.
Malý princ, neboli malý člověk s obrovským srdcem je něco co by si měl přečíst každý a hledat tam pak vzory pro vlastní život, je jich tam nemálo, a ty nejlepší co kdy lidstvo dokázalo najít.
Harry Potter a kámen mudrců
Harry Potter and The Philosopher Stone: J.K. Rowling
Harry Potter a kámen mudrců je příběh o mladém sirotkovi vychovávaném zlými příbuznými. A nebyl to jen tak obyčejný sirotek, měl po svých rodičích magické nadání. Toto nadání se postupně začalo projevovat, například tím, že začal komunikovat s hadem. Od nevlastní rodiny ho na nějaký čas osvobodil pan Hagrid, který před ním začal otevírat svět magie a vysvětlil mu že má právo nastoupit do magické školy v Bradavicích. Tam poznal své nové přátele, ale zároveň se mu život pomalu začal komplikovat nově objevovanými informacemi z minulosti. A tajemství a hádanky poté ovlivňují další děj knihy.
Jde o velmi svižně napsané dílko, které ačkoliv na začátku působí jako jen pro nejmenší, dokáže k sobě ale na večery s knihou přilákat i nejednoho dospělého. A potěší i toho, kdo již viděl film a říká si že knihu přeci už úplně zná.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)