Jonathan Coe: Pár trotlů

V sedmdesátých letech, která jsou označována jako "hnědé" období britských dějin, dochází v k výrazné změně politického klimatu, ale i k převratu v kulturní scéně; od ještě přespříliš učesaných Beatles a o něco uvolněnějších Rolling Stones se na plakáty na stěnách dětských pokojíčků dostaly i kontroverznější osobnosti spojované např. s nastupující érou glam rocku či později punku.
Dvěma klíčovými motivy v knize Pár trotlů jsou hudba a již zmiňovaná politika. Pár trotlů je příběhem o jeho dospívání, o tom, jaké to bylo vyrůstat v Anglii druhé poloviny 70. let, poslouchat při tom Pink Floyd a Jethro Tull a bouřit se proti laxnosti vlastních rodičů.
Hlavní hrdina Benjamin je v jeho podání typickým teenagerem té doby; chodí na dobrou chlapeckou školu, nosí uniformu, seznamuje se se slastmi, ale i strastmi alkoholu, zažívá první lásky. Zároveň je však i svědkem událostí, které do jeho jinak poměrně bezstarostného světa citelně zasáhnou: jeho sestra Lois přijde při birminghamském bombovém útoku IRA o snoubence a nervově se zhroutí, dospělí v jeho okolí jsou zapojeni do odborových nepokojů a stávek.

Daniel Pennac: Vášeň podle Terezy

Všichni víme, že Belleville kusem Paříže. Mužeme si ho však představit jako metaforu světa. S původním obyvatelsvem se tu totiž postupně mísili přistěhovalci a utečenci z roztodivných končin a kultur. Arméni, Řekové, Španělé, Židé, Arabové ze zemí Maghrebu, Afričané, Jihoslované. V různorodé směsici lidí se daří podivuhodným a tajemným příběhům.
Pennacovy prózy, to je především oslnivý, bláznivý ohňostroj situací, zvratů, proměn, břitkých dialogů, plebejského slovníku, odboček a literárních narážek. Platí to i o dvou epizodách malaussènovského příběhu, které spojil svazek Vášeň podle Terezy, kde můžeme o pět cítit nádech kriminálních příběhů. Mladičká Tereza, provozující v karavanu u zdi hřbitova Père-Lachaise jasnovidectví na všechny možné způsoby, se chce vdávat. Jejím vyvoleným je aristokrat z dobré rodiny, s kořeny sahajícími až kamsi do časů Ludvíka XIV. Jeho předci se vyskytovali ve vysoké politice za každého režimu, a ani on není výjimkou. Benjamin Malaussène, tento "bratr rodiny" tuší, že z nerovného spojení nevzejde nic dobrého. Jeho předtucha se naplní, ale poněkud jinak, než očekával...

Rjú Murakami: Piercing

Romány Murakami rozhodně nepopisují japonskou společnost růžově, ba nakopak svým popisem provokuje a nebere si servítky a ukazuje současnou japonskou společnost obnaženou až na samou dřeň, se všemi negativními jevy dnešního tokijského „pekla“.
Hlavní hrdina, devětadvacetiletý grafický designér Masajuki Kawašima, je úspěšný v zaměstnání a má ideální rodinné zázemí. Každé ráno odjíždí do kanceláře a každý večer se vrací do svého bytu na předměstí provoněného čerstvým chlebem. Ale cosi s ním není v pořádku.
S Kawašimou se setkáváme ve ztemnělé ložnici, jak pozoruje svou spící čtyřměsíční dcerku a s baterkou v jedné a se sekáčkem na led ve druhé ruce přemýšlí o tom, zda dokáže překonat podivné nutkání své dítě zabít. Mimochodem, nebylo by to poprvé, kdy by podlehl touze po násilí – kdysi již pobodal mladičkou striptérku, se kterou žil po svém propuštění z ústavu pro děti s problematickým chováním. Celých deset dní se trápí strachem, že se opět neovládne a své malé dcerce opravdu ublíží, až nakonec při čtení novinové zprávy o vraždě prostitutky najde řešení, jak se své noční můry zbavit...

Hugo Burel: El corredor nocturno - Noční běžec

O zvlášním přátelském vztahu dvou mužů vypráví úzký konverzační román El corredor nocturno (Noční běžec) úspěšného uruguayského spisovatele Huga Burelav. V přípběhu, v němž je jen málo věcí černobílých, skrývají postavy hluboko ve svém nitru společensky nepřijatelné alter ego, které v průběhu děje vypluje na povrch a převezme nadvládu nad jejich chováním, a opět se zde můžeme přesvědčit, že téměř nic na světě není tím, čím se zdá na první pohled být.
Čtyřicetiletý Eduardo López je výkonným ředitelem menší společnosti. Zaměstnání ho příliš neuspokojuje, avšak zároveň si je dobře vědom toho, že případný další profesní vzestup by nevyhnutelně znamenal více úkolů a odpovědnosti, cemuž se chce pochopitelně vyhnout. I přes vysoký post ve společnosti je jeho přístup k řešení pracovních problémů krajně pasivní a jeho autorita u podřízených je v nejlepším případě diskutabilní. Jeho největším koníčkem je každodenní ranní či večerní běh po poloprázdné pláži, při němž prožívá naprostou duševní volnost, a zároveň tímto způsobem symbolicky utíká i od stereotypního rodinného soužití.